stbnobrasil 19.7.2017 V roce 1963 sovětská KGB požádala československou rozvědku o předání několika agentů v Brazílii. Jelikož Sověti dobře znali všechny materiály československých zpravodajců, řekli si o konkrétní spolupracovníky z řad Brazilců. Sovětská rezidentura se v Rio de Janeiro konstituovala někdy na přelomu roku 61 a 62, za rok a něco je tudíž velmi nesnadné získat kvalitní agenturní síť, proto se Moskva rozhodla práci usnadnit a požádala (čili rozkázala) své poddané v Praze, aby jí pomohli. Státní bezpečnost (1. správa StB) bez reptání agenty Sovětům předala. Předání sice nevyšlo zcela dle představ Moskvy, protože např. jeden z brazilských tajných spolupracovníků to odmítl – neměl problém s výzvědnou činností pro ČSSR, ale pro Sovětský svaz už dělat nechtěl – nevěřil Rusům, z jeho předání nakonec sešlo. Sověti nabídli StB výměnou svou agenturu v Bolívii, protože residentura KGB v Bolívii se zrovna rušila. Ve svazcích majících spojitost s Brazílií jsme nenarazili na jména agentů, které Sověti předali čs. špionům v Bolívii (tam totiž KGB tehdy ukončila činnost, odtud ta velkorysá nabídka).
Ale při studiu uruguayských svazků jsme narazili na jméno jednoho z nich. A není to jméno ledajaké! V Uruguayi proto, že onen člověk musel z Bolívie po převratu (1964) emigrovat. Byl to levicový revolucionář a proto se oprávněně obával postihu, neboť moci se v Bolívii ujala pravicová vojenská junta. Usídlil se sice v Peru, ale v roce 1965 se ocitl v Montevideu, kde se napojil na dopisovatele československého rozhlasu Dušana Ruppeldta, kterého požádal o zprostředkování jednání s představiteli čs. vlády o finanční pomoc bolívijskému odboji. Novinář neměl nic společného s v Uruguayi působícími čs. zpravodajci, proto o věci informoval ambasadora a ten předal zprávu Černínskému paláci v Praze. Pak už si zpráva našla cestu do sídla 1. správy, tedy rozvědky.
Oním Bolivijcem, který hledal finanční podporu pro odboj ve své vlasti, byl Ñuflo Chávez Ortiz, velmi význačný politik, který byl v minulosti mj. ministrem hornictví či vicepresidentem Bolívie. StB ho do konce svého působení v Bolívii (v r. 1964 pro přerušení diplomatických vztahů s Československem tam byla zrušena i residentura StB) nestihla nijak kontaktovat, natož agenturně využít. Pražská centrála, po zvážení vše okolností případu, oslovila 23. května 1966 sovětskou KGB a upozornila Sověty na to, že přeci sami mají v Montevideu svou residenturu a mohou tudíž sami navázat kontakt s bývalým agentem. Praha totiž rozhodla, že nebude jeho služeb využívat. V tomto dopise je také uvedeno, od jakého data bolivijský politik mohl s KGB spolupracovat. Ortiz Chavez byl totiž v červenci roku 1962 v Moskvě na Kongresu za odzbrojení a za mír a tehdy, dle charakteristiky, kterou v roce 63 Sověti předali StB, vyslovil souhlas s tím, že bude informovat Sovětský svaz o politické situaci v Bolívii a jiných zemích Latinské Ameriky.
Jelikož byl v roce 1963 StB nabídnut jakožto agent vhodný k předání, lze soudit, že se během krátké doby spolupráce (která trvala asi jeden rok) osvědčil a že byl hodnocen jako spolehlivý informátor, který nezradí skutečnost, že spolupracuje s výzvědnou službou socialistické země. Je spíše málo pravděpodobné, že by Sověti StB nabízeli agenta, který je nespolehlivý, u něhož hrozí tzv. proval – nebo dekonspirace a všechny s tím spojené nepříjemné pro zpravodajskou službu důsledky. Tento předpoklad má své opodstatnění v té skutečnosti, že StB byla pro Moskvu užitečná a informace získávané pražskou službou mířily beztak do Moskvy, proto by KGB byla proti sobě, kdyby StB nabízela někoho, na koho se nelze spolehnout, kdo by mohl zradit a tím velmi ztížit práci „spřátelené“ rozvědky v Bolívii.
Jak již bylo řečeno, Československu onen nabídnutý agent nepředával tajné či důvěrné informace, StB z objektivních důvodů jej nevyužila. Nevíme, jaká byla sovětská odpověď na dopis z 23. května 1966, který podepsal náčelník 1. odboru rozvědky major Čada (tedy odboru Latinské Ameriky). Ve svazku, v němž jsme na tento dokument narazili, již není nic o dalších špionážních osudech Otrize Chaveze.
Jisté je tudíž pouze to, že od července 62 do roku 63 (patrně prvních dvou – tří měsíců tohoto roku) pracoval pro KGB. Zda z ideologických pohnutek anebo za peníze – to také nevíme.
Ñuflo Chavez Ortiz (3.10 1923 – 2.7. 1996), bolivijský právník a politik, jeden ze zakladatelů MNR (Movimiento Nacionalista Revolucionario, Národní revoluční hnutí, zal. v r. 1941) v letech 1952-55 byl ministrem zemědělství, podílel se tehdy na pozemkové reformě, v období 56-57 byl vicepresidentem republiky, v roce 1960 se stal ministrem hornictví a naftového průmyslu, v té době byl rovněž senátorem (až do puče v roce 1964). Z emigrace se do vlasti vrátil v roce 1978, o sedm let později byl opět zvolen senátorem, v roce 1986 byl jmenován velvyslancem Bolívie v Peru. Podle wikipedie zemřel v chudobě ve stáří 72 let.
Vladimír Petrilák
Napsat komentář