Patrně někdy v dubnu nebo květnu roku 1971 (dokument není datován) vznikla na Federálním Ministerstvu vnitra Československé socialistické republiky, konkrétně v I. správě StB (rozvědce), zdravice nazvaná Pozdravný dopis vedení rozvědky SSSR k 26. výročí osvobození Československa sovětskou armádou.
Závěr tohoto dopisu zní:
„Drazí soudruzi prosíme, abyste tlumočili všem příslušníkům sovětské rozvědky naše bratrské bojové pozdravy a ujistili je, že příslušníci rozvědky Československé socialistické republiky učiní vše pro to, aby naše republika byla vždy pevnou a spolehlivou součástí socialistického tábora.
Nechť věčně žije přátelství mezi československým a sovětským lidem, spečetěné společně prolitou krví!
Ať žije vůdkyně obou našich zemí – Komunistická strana Sovětského svazu a Komunistická strana Československa!
Pod praporem LENINA vpřed za nové vítězství v boji proti společnému nepříteli!
Náčelník I. správy FMV
plk.RSDr. HLADÍK Miloš v.r.
Vedoucí tajemník hlavního
výboru KSČ (…) MV ČSSR
FRÝBORT Jaroslav v.r.
Pozdravné dopisy zpravidla vnímáme jako nezbytnou formální povinnost, která zdaleka nemusí vyjadřovat skutečné názory pisatele. Jenže v tomto případě jde o něco úplně jiného. V Rusku je do dnešního dne velké vítězství Rudé armády nad Německem a jeho spojenci v roce 1945 vnímáno jako zcela zásadní a klíčová událost 20. století. To se nezměnilo od dob komunismu, i tehdy výročí porážky Německa bylo nejen ideologicky vnímáno jako událost naprosto zásadní, která prakticky změnila dějiny světa. Proto vazal, kterým Československo ve vztahu k SSSR bylo, nemohl pominout ani nekulaté, čili 26. výročí této zásadní události. V pozdravném dopisu bylo nezbytné napsat to kruciální, hlavní, axiomy, kterými se pisatel i adresát dopisu bezmezně řídí, podle čeho myslí i žije.
Dnes máme tendenci obsah dopisu vnímat jako pusté fráze, prázdná hesla, nicméně pro příjemce dopisu rozhodně takovými nebyly a tomu se přizpůsobili i pisatelé.
V této souvislosti bych chtěl podtrhnout tři obraty ze závěru zdravice, které vrhají světlo na podstatu práce komunistických rozvědek v druhé polovině 20. století, v tom i té československé:
1) bratrské bojové pozdravy
2) vůdkyně obou našich zemí – Komunistická strana Sovětského svazu
3) Pod praporem LENINA vpřed za nové vítězství v boji proti společnému nepříteli
1) rozvědky byly nedílnou součástí represivních institucí režimu, jejichž úkolem bylo potírání vnitřního a vnějšího nepřítele, obrana i útok, prostě boj.
2) jediným skutečným vůdcem celého tzv. socialistického tábora byla Komunistická strana Sovětského svazu, její regionální odnož Komunistická strana Československa uznávala svou podřízenost a po excesu roku 68 rozhodně neměla žádné jiné aspirace, nežli býti poslušným vykonavatelem vůle moskevského vedení.
3) v dopise se objevují jen dvě jména, jedním je Gottwald, zmíněný v úvodu (který necituji) a pak LENIN. Vůdce ruských bolševiků je zmíněn jako potvrzení ideologické pravověrnosti československých rozvědčíků, kteří nepodléhají žádným mutačním versím komunismu, ale vyznávají jen tu pravou – leninskou. Je to potvrzení teze, že rozvědka StB nebyla službou státní, která primárně hájila zájmy republiky, nýbrž politickou tajnou policií sloužící jedné konkrétní ideologii. Tuto ideologickou deklaraci soudruzi z rozvědky doplnili opět ujištěním o své bojovnosti, která je namířena proti společnému nepříteli. Tím byl imperialismus jako takový, který v souladu s Leninovými představami měl být poražen na celém světě.
vp
Napsat komentář