Na přiložené ilustraci pod textem vidíme charakteristiku Galeana, kterou pro StB napsal agent „Rajka“ v lednu 1965, kdy bylo Galeanovi 24 let. Centrála StB v Praze si tuto charakteristiku vyžádala, znamená to, že ji z nějakého důvodu tato osoba zajímala.
Eduardo Galeano v evidencích StB nevystupuje, lze nalézt toliko Antonia Galeana (nar. 1912), archiváře italského velvyslanectví v Praze, na kterého byl veden pozorovací svazek proto, že šlo o úředníka kapitalistického zastupitelského úřadu. Tento Galeano neměl nic společného se svým slavným jmenovcem z jihoamerického kontinentu. Nicméně slavný novinář a autor Eduardo Galeano se do hledáčku československé rozvědky dostal, právě prostřednictvím uruguayských agentů „Rajka“ a „Riose“ v souvislosti s jejich publikačními aktivitami v tamním levicovém tisku. Tuto skutečnost lze odkrýt teprve zkoumáním osobních svazků uvedených agentů, kde je Galeano uveden v rejstřících osob, které agenti znali či měli na ně nějaké vazby. V té době, kdy se o něj StB zajímala poprvé, byl Eduardo Galeano (1940-2015) vycházející hvězdou levicového novinářského nebe Latinské Ameriky. Nepochybně nejslavnější knihou tohoto autora byly Otevřené žíly Latinské Ameriky, vydané v roce 1971 (Otevřené žíly Latinské Ameriky – španělsky: Las venas abiertas de América Latina). Tato práce prozrazuje veškeré znaky tzv. aktivního opatření rozvědky z východního bloku: jsou v ní bohaté informace pravdivého i polopravdivého rázu, obvinění amerického a evropského imperialismu z veškerého zla, které se v celé Jižní Americe událo a děje atd.(v knížce zaráží neobyčejné bohatství zdrojů, různých podrobných údajů, statistik atd.), nicméně v československých zdrojích nelze nalézt informaci potvrzující, že by šlo o konkrétní aktivní opatření provedené některou z východoevropských rozvědek.
Za zmínku však stojí to, že sám Galeano se na sklonku svého života od této slavné knihy distancoval, např. na Druhém knižním bienále v Brazílii v roce 2014 (https://agenciabrasil.ebc.com.br/cultura/noticia/2014-04/galeano-diz-que-realidade-mudou-e-que-nao-releria-seu-livro-mais-conhecido), kde doslova uvedl, že Otevřené žíly psal jakožto mladý člověk, který nevěděl nic o tématu, o němž psal. Tato slova jsou v kontextu výše uvedeného podezření, že šlo o aktivní opatření komunistické rozvědky, podstatná.
Uveďme, jak se taková opatření tiskové povahy dělala, rozvědčík buďto přímo nebo prostřednictvím podstavené osoby předával autorovi podklady, shromážděné údaje, these, které se pak ocitly v publikovaném materiálu pod jménem jihoamerického autora. Vznik i zveřejnění publikace byly tedy pod přímou kontrolou komunistické rozvědky. Práce byla před vytištěním zasílána do centrály výzvědné služby, kde byla zpravidla ještě korigována a teprve po schválení mohla vyjít. Rozvědka zpravidla dávala peníze na tisk a pomáhala i s distribucí díla, aby se tak zajistil jeho ohlas, který byl bedlivě sledován. Veřejnost nevěděla, že jde o dílo inspirované či přímo řízené komunistickou výzvědnou službou, publikace působila dojmem, že jde o samostatnou práci podepsaného autora. Její věrohodnost byla nezpochybnitelná.
Po vytištění taková publikace (a to byl i osud Otevřených žil, knížka se nakonec dostala i do rukou amerického presidenta Obamy, kterému ji v r. 2009 daroval venezuelský diktátor Chávez) si žila vlastním způsobem a působila požadovaný efekt, který tu a tam daná rozvědka přikrmovala např. tím, že úkolovala svou residenturu, aby ta zajistila podpůrné aktivní opatření spočívající např. v publikování několika recenzí, pod kterými byli podepsáni uznávaní intelektuálové, ale i tyto byly zpravidla pod kontrolou rozvědky, čili v daných recenzích se opět měly vyskytnout these, formulace či fráze, které vznikly v centrále rozvědky. Taková podpůrná aktivní opatření byla organisována prakticky všude tam, kde knížka či publikace vyšla – čili měla zpravidla celokontinentální dopad.
Autor díla nemusel být přitom agentem či tajným spolupracovníkem dané zpravodajské služby. Mohl jedině souhlasit s tím, že mu nějaká z místních intelektuálních autorit pomáhala či radila a ona autorita tajně spolupracovala s komunistickou rozvědkou, o čemž autor nemusel vůbec vědět. Jsou však i případy, kdy autor byl přímo agentem rozvědky a tuto skutečnost tajil.
Čili zrod díla a pak případné oživení či zesílení jeho působení byly přímo řízeny rozvědnou službou, efekt byl zpravidla uspokojivý a vynaložené prostředky se tak „vracely“ tím, že byl splněn účel daného opatření – nejčastěji šlo o podkopávání posic USA v Latinské Americe, k čemuž se např. Otevřené žíly Latinské Ameriky nepochybně rovněž přičinily.
To, zda zmíněná kniha byla skutečně aktivním opatřením nějaké komunistické rozvědky nevíme stoprocentně. Přímé důkazy dosud nebyly objeveny. Jisté je to, že autor této práce byl v 60. letech zaznamenán jednou z těchto rozvědek (československou StB), že si na něj vyžádala bližší údaje. Možné je i to, že tento krátký záznam se mohl dostat do rukou sovětskému poradci v pražské centrále StB. Faktem je tudíž zájem rozvědky (StB), domněnkou, že pak jiná rozvědka (např. KGB) pak s danou osobou mohla nějakým způsobem pracovat. Faktem je i postoj autora k této práci – který se od ní distancoval a přímo naznačil, že v době vzniku neměl kapacitu nezbytnou ke zpracování takového díla.
Nutno dodat, že v době, kdy E. Galeano svou slavnou knihu psal, byl v častém a přátelském kontaktu s takovými lidmi jako Vivian Trías nebo Carlos Machado. Trías byl jakýmsi guru Galeana. V této souvislosti nelze pominout fakt, že jak Trías tak i Machado byli agenty StB, Trías byl vědomým a dobře placeným dlouholetým tajným agentem StB a možná od roku 1978 i KGB, Carlos Machado pak byl vtažen do spolupráce s StB Tríasem, nevědomě a jen na krátkou dobu. Carlos Machado (měl krycí jméno “Medio”) se stal součástí agenturní sítě, kterou vytvořil Trías (“Rios”), jeho řídícím orgánem byl právě Trías a Machado se domníval, že pracuje pro jakousi domnělou výzvědnou službu Partido Socialista de Uruguay. Neměl tušení, že ve skutečnosti jeho služby využívá československá StB. V roce 1978 Tríasovu agenturní síť převzala sovětská KGB.
Pro upřesnění dodejme, že Vivian Trías spolupracoval jako agent s StB od roku 1964 až do konce činnosti československé rozvědky v Montevideu, čili do začátku roku 1977. Carlos Machado byl jako agent StB veden v letech 1976-1977.
Pro upřesnění dodejme, že Vivian Trías spolupracoval jako agent s StB od roku 1964 až do konce činnosti československé rozvědky v Montevideu, čili do začátku roku 1977. Carlos Machado byl jako agent StB veden v letech 1976-1977. O československých tajných agentech v Uruguayi se lze více dočíst v knížce La STB. El brazo de la KGB en Uruguay vydané v roce 2020 urugayským nakladatelstvím Planeta (Planeta de libros)
e-book: (https://www.amazon.com/STB-brazo-KGB-Uruguay-espionaje-ebook/dp/B08R97YYZS)
Vladimír Petrilák
Obě ilustrace: ABS, fond I. správy MV reg. č. 44176, „Vlasák“ je krycí jméno řídícího důstojníka StB. Agent „Rajka“, z jehož svazku tento záznam pochází, se jmenoval Guillermo Bernhard.
Napsat komentář