20. října 2021
Tak si pročítám další objektový svazek vedený československou rozvědkou (I. správa StB). Objekt (čili rozpracovávaná organisace) má prapodivný název: LASICA. Cože??? Rozvědka a Lasica? Kdepak, v tom svazku ani náhodou nejde o nedávno zesnulého Milana Lasicu. Je to spis rozvědky, a konkrétně dokumentace soustředěná 52. odborem (čili americkým) k jedné konkrétní světové organisaci. V letech 1983-1987 se totiž komunističtí vyzvědači zabývali SI v kontextu Latinské Ameriky.
Ne, nejde o mezinárodní systém jednotek, zkratkou SI je myšlena Socialistická internacionála, která v daném období byla „předmětem operativního zájmu“ StB. Tím v roce 87. přestala být a svazek byl proto uložen do archivu. Je to spíše četba pro historiky zabývající se socialistickým hnutím v latinsko-amerických souvislostech. Z obsahu svazku vyplývá, že aktivní fáze rozpracování trvala pouze v letech 1983-1985, pak toto zadání nejpravděpodobněji skomíralo, aby v roce 87 bylo definitivně zrušeno. Za dva roky lze asi sotva hluboce proniknout do dané tématiky, aby bylo možné mluvit a nějaké aktivnější roli pražské rozvědky na této linii práce. Podobně jako i u celé oblasti operativní aktivity v rámci Latinské Ameriky i v tomto případě spíše mohlo jít o zadání KGB, které se československá rozvědka snažila plnit. V terénu se na plnění úkolů podílely vybrané residentury ( především Caracas), v centrále rozvědky se tímto úkolem zabýval jeden pověřený příslušník 52. odboru, soudruh „Lipka“.
Z mého pohledu tam není nic převratného. Svazek obsahuje spíše politické analýzy, popisy různých ideologických sporů uvnitř SI atd. Dokumentace budí dojem, že spíše šlo o monitorování, nikoliv o zasahování do čehokoliv, na to patrně československá rozvědka tehdy neměla síly a ani takové ambice.
Zajímavější je pro mne to, že takto jsem identifikoval další agenty z Latinské Ameriky, kteří pracovali pro československou rozvědku StB, o kterých jsem nevěděl. A tentokráte jde o dobu již celkem blízkou naším časům – o 80. leta minulého století.
Jde o jednoho Venezuelce, který byl svého času dokonce poradcem presidenta Venezuely. Tento agent bude jistě velmi zajímavý, protože dle záznamů dostupných na webu Archivu bezpečnostních složek byl veden StB jako aktivní tajný spolupracovník v období od roku1971 až do konce existence komunistické rozvědky.
„Vene“
Dalším novým objevem je jistý Bolívijec, poměrně známý novinář a spisovatel, který byl v roce 2006 oceněn Národní cenou za žurnalistiku v Bolívii za svůj přínos v oblasti novinářské. Samozřejmě, že žádný jeho životopis na internetu (zemřel v roce 2011), kterých jsem našel poměrně dost, nezmiňuje jeho angažmá v řadách tajných spolupracovníků československé špionáže. Patrně o tom prostě nikdo neví.
Naopak ví se o tom, že tento novinář, působící v mnoha zemích Latinské Ameriky (Chile, Bolívie, Argentina, Venezuela) se přičinil k identifikaci místa, kde spočívaly ostatky Che Guevary. “V rozhovoru s bolivijským plukovníkem Mariem Vargasem Salinasem v polovině roku 1995 získal informace o místě, kde byly Che Guevarovy ostatky tajně pohřbeny mezi 9. a 10. říjnem 1967 na letišti Vallegrande v jihovýchodní Bolívii.
V červenci 1997 našli kubánští a argentinští antropologové hrob Che uprostřed letištní dráhy a ostatky „hrdinného partyzána“ byly uloženy v kubánském mauzoleu v Santa Claře.“ (“Autor del mito periodístico la ¿Venganza del Che?, o la suerte trágica que corrieron después del 8 de octubre de 1967 los que dieron muerte al comandante rebelde argentino cubano, Córdova no dejó el país sin antes hacer una de las suyas. En una entrevista al coronel boliviano Mario Vargas Salinas, a mediados de 1995, obtuvo el dato del lugar donde los restos del Che Guevara fueron enterrados furtivamente entre el 9 y 10 de octubre de 1967 en el aeródromo de Vallegrande, sudeste boliviano. En julio de 1997 antropólogos cubanos y argentinos encontraron la tumba del Che en medio de la pista de aterrizaje y los despojos mortales del ?guerrillero heroico? fueron depositados en el mausoleo cubano de Santa Clara.” Zdroj: https://www.eabolivia.com/social/7220-periodista-boliviano-ted-cordova-claure-fallece-en-eeuu.html)
Ted Cordova, parado, sexto a la derecha, entre Jaime Iturri y Ayda CAba (Foto:ABI, https://www.eabolivia.com/social/7220-periodista-boliviano-ted-cordova-claure-fallece-en-eeuu.html)
To mluvíme o době, když už StB dávno neexistovala, je to jen dokreslení významu tohoto novináře.
Výše jsou uvedeny snímky obrazovky z protokolů ABS dostupných na internetu. První je zápis z Registračního protokolu, s datem 14.11.1984, jako registrující důstojník StB je zde uveden “Lipka” z 52. odboru rozvědky. Tento pracovník rozvědky byl od roku 1979 referentem 52. odboru, kde pracoval až do 1.8.1989, kdy byl přemístěn na II. správu StB, kde pracoval na 3. oddělení – zabývajícím se zahraničními firmami a monopoly (údaje dle osobní evidenční karty č. 231727, viz https://www.ustrcr.cz/data/pdf/karty/sprava2-1989/prchal-bohumil.pdf).
Bolívijský novinář a spisovatel Luis Eduardo Cordova (figuruje rovněž jako Eduardo Ted Córdova Claure, v novinářské praxi používal zkrácenou versi Ted Cordova) měl u StB krycí jméno “Vene”, byl zaregistrován v roce 1984 jako důvěrný styk (reg. číslo 48678) a je pravděpodobné, že jeho svazek se nedochoval kompletní, podle záznamu v Archivním protokolu (z roku 1995) svazek byl uložen pouze s podsvazkem 030, čili s dokumentací týkající se finančních záležitostí souvisejících s tímto tajným spolupracovníkem, chybí (byly skartovány) podsvazky popisující práci tohoto agenta. Ze záznamů na stránkách Archivu bezpečnostních složek vyplývá, že tajný spolupracovník “Vene” pracoval pro StB až do konce její existence. Byl-li zaregistrován jako důvěrný styk v roce 1984, lze předpokládat, že rozpracování (čili styk s důstojníky čs. rozvědky) mohlo trvat už od doby kolem roku 1981-1982. Mnohdy již rozpracovávaný typ byl vysoce hodnocen jako užitečný spolupracovník, jestli to byl i tento případ – zatím nelze říci.
Určitě předával informace týkající se np. v úvodu avizovaného tématu – čili k objektu “Lasica”, právě v této souvislosti je uvedeno krycí jméno “Vene” ve zmíněném objektovém svazku. Další podrobnosti týkající se spolupráce tohoto Bolivijce zatím neznám. Lze vydedukovat, že “Vene” byl získán a řízen residenturou v Caracasu, která v 80. letech minulého století patřila k těm nejaktivnějším v Latinské Americe. V té době tam totiž žil a pracoval a narodili se mu tam (v manželství s Irkou Mary Boylanovou) i dva synové. Do Bolívie se vrátil až na počátku 90. let.
Je to další postava z celé plejády různých novinářů z Latinské Ameriky, kteří byli ve svých zemích vnímáni jako nezávislí a odvážní žurnalisté vymezující se proti severoamerickému imperialismu, a kteří ve skutečnosti více či méně činně a mnohdy i zištně (materiální motivace) spolupracovali s výzvědnými službami sovětského bloku.
Vladimír Petrilák
Napsat komentář