Svou funkci v La Pazu berte naprosto vážně

BOLÍVIE

V roce 1961 rozvědka StB zřídila svou residenturu v La Pazu v Bolívii. Ke konci listopadu se pražská centrála rozvědky StB dozvěděla, že její soudruh s krycím jménem Klička z Havany přes Caracas konečně dorazil do La Pazu a na začátku prosince mu zaslala dlouhý dopis podepsaný šéfem amerického odboru soudruhem Boreckým (krycí jméno, pravé jméno: Jiří Stejskal). Tato cesta byla tak trochu improvisací, protože v Caracasu vyšlo najevo, že k cestě do La Pazu potřebuje vízum, které neměl, ale díky slivovice ze zásob residentury v Caracasu se podařilo tuto věc zařídit celkem rychle – na vízum bylo nutné čekat jen tři dny. V každém případě cesta soudruha Kličky do místa určení trvala hodně dlouho a pražská centrála byla z toho trochu neklidná.

Když konečně obdržela zprávu od svého důstojníka, že je už na místě, rychle mu napsali odpověď. Dopis s prvními instrukcemi centrály pro důstojníka StB (s diplomatickým krytím) v La Pazu z 5.12.61 nám dává nahlédnout do kuchyně rozvědky, jmenovitě nám umožňuje poznat příčiny zřízení residentury StB v daleké Bolívii. Proč Československo investovalo svou energii do čehosi, co se nám dnes zdá být absurdní – do zřizování špionážních základen v Latinské Americe. Dejme prostor s.Boreckému:

„…Nově založená residentura v La Pazu má své opodstatnění a to jak v současném politickém vývoji LA zemí, tak i v dohodách, které byly uzavřeny se sovětskými přáteli. Svou funkci v La Pazu berte proto naprosto vážně z hlediska důležitosti, která je této zemi věnována …“

(Klička – pravé jméno: Jaromír Kábrt).

Čili zde vidíme, že důvodem pro vyslání československého rozvědčíka do Bolívie byly ve skutečnosti dohody s KGB. Podobně tomu bylo i u jiných residentur StB v LA, čili Latinské Americe, a že jich bylo požehnaně. Z dikce dopisu můžeme nabýt dojmu, že soudruh Borecký předpokládal u svého podřízeného jisté pochybnosti ohledně jeho poslání kdesi v Andách, proto mu připomíná, že má svůj úkol „brát naprosto vážně“. Borecký dle svědectví uprchlého československého špiona Ladislava Bittmana byl rozeným zpravodajcem, čili člověkem na svém místě, který své práci rozuměl. Ta naprostá vážnost z jeho dopisu svědčí o jisté empatii, kterou dobrý šéf musí mít.

Residentura v La Pazu neměla dlouhého trvání – vydržela pouze do roku 1964, ale to je již jiná historie. Bolívijská residentura, dokumenty o ní, nám dává stejně jako ta uruguayská, příležitost poznat způsob vedení práce rozvědky StB na novém místě působnosti.  Dovíme se kolik peněz bylo třeba k rozhýbání této činnosti, jaké vybavení požadoval od centrály resident, jak postupně poznával tzv. agenturní prostředí, čili hlavní město, státní instituce a především lidi, kteří pak tvořili bázi pro rozvíjení styků.

V.Petrilák