ŽUK – takřka DS

 

Zajímavý případ informátora, kterého jeho řídící orgán po nějaké době charakterizoval jako „téměř důvěrný styk“. Takto jej hodnotil soudruh „Nesvadba“ (čili Ludvík Neckář), řídící důstojník typa v Santiagu de Chile, protože „vědomě a systematicky poskytuje celou řadu informací a zapůjčuje dokumenty, které mají dobrou zpravodajskou hodnotu“. Kromě toho lze informátora úkolovat i s ohledem na záležitosti zpravodajské povahy.

To znamená, že z hlediska československé civilní zpravodajské služby (StB, 1. Správa) šlo nejen o užitečný, ale i efektivní styk, na který bylo možné se spolehnout a který pro tuto službu přinášel materiály týkající se několika latinskoamerických zemí. Jednalo se především o ekonomické materiály, neboť pracoval pro Hospodářskou komisi OSN pro Latinskou Ameriku a Karibik (CEPAL) a z titulu své funkce často cestoval do Peru, Bolívie, Ekvádoru. Spolupracoval také s agenturou ILPES (Institut latinskoamerického hospodářského a sociálního plánování – Instituto Latinoamericano y del Caribe de Planificación Económica y Social).

Informátor přinášel na schůzky s řídícím orgánem různé důvěrné dokumenty, ten si je na krátkou dobu vypůjčoval a na residentuře si z nich pořizoval fotokopie, které posílal do centrály v Praze. Informace tedy byly odborné, přesné a podrobné – StB je obvykle předávala KGB, protože na jejich základě bylo možné určit dlouhodobé ekonomické perspektivy jednotlivých latinskoamerických zemí, pro které CEPAL pracoval. „Żuk“ při schůzkách s důstojníkem doplňoval tyto analýzy a koncepční materiály svým hodnocením politických poměrů.

O tom, že si tento „téměř DS“ byl vědom toho, na čem se setkáváním se svým československým přítelem podílí, že se nejedná o přátelství s „diplomatem“ (za něhož se řídící orgán vydával), svědčí skutečnost, že ‚Nesvadba‘ „předal“ „Žuka“ dalšímu důstojníkovi, který ho na residentuře střídal. „Žuk“ toto předání bez problémů přijal, tj. byl si vědom toho, že se v jistém smyslu stal prvkem v jakési hře. Jeho význam pro pražskou zpravodajskou službu spočíval také v tom, že předával důvěrné a tajné informace celokontinentálního významu, tj. zahrnující poměrně velký počet zemí v latinskoamerickém prostoru. „Nesvadba“ se podle pokynů z centrály snažil „Žuka“ přesvědčit, aby přijal roli agenta-verbovčíka, který by pod cizí vlajkou získával další spolupracovníky. Ten to sice neodmítal, chápal, že je nutné vést boj s americkými vlivy, ale stavěl se k věci jakožto „studijní typ“ spíše s despektem.

 

Další řídící důstojník, který se s figurantem sešel, si nejprve myslel, že „Žuk“ není verbovatelný jakožto agent, ale uznal, že ho jeho předchůdce dobře rozpracoval, protože informátor bez rozpaků souhlasil s konspirativním charakterem schůzek, na dohodnuté schůzky docházel přesně a byl ochoten podávat informace. Začal také přijímat drobné dárky (zpravidla české broušené sklo).

Jobova zvěst

Centrála očekávala, že dříve či později bude typ získán jako plnohodnotný agent československé rozvědky, a proto trvala na tom, aby se odpovědný důstojník pokusil doplnit údaje pro memorandum, tj. přesné osobní údaje typa, například datum narození, aby, jak stálo ve směrnici, „mohla být provedena jeho evidence v centrále“.

Důstojník úkol po měsíci splnil, ale jeho doplňující údaje obsahovaly jeden prvek, který de facto zhatil plány centrály. „Žuk“ se totiž v Chile nacházel díky tomu, že byl v roce 1964 nucen emigrovat z Brazílie; byl to totiž pokrokový ministr zemědělství ve státě Pernambuco, spojený s levicovými silami, které v roce 1964 porazil vojenský převrat. Na schůzce s řídícím orgánem mu kromě data narození prozradil, že byl od roku 1964 v kontaktu s brazilskými komunisty v Chile. V prosinci 1970 mu bylo nabídnuto členství v komunistické straně, které přijal.

To byla pro rozvědku jobova zvěst, protože stále platil zákaz verbovat členy komunistických stran. Centrála proto chtěla znát podrobnosti případu a v případě věrohodného potvrzení byly pokyny jednoznačné – pokud se potvrdí jeho členství v komunistické straně, aktivní rozpracování musí být zastaveno. Jak Brazilec později vysvětlil, brazilská komunistická strana v Chile pracovala ilegálně, aby se do ní nemohli dostat nepřátelé, což byl moment, který celou situaci ještě více činil pro StB nepřípustnou.

K naverbování „Žuka“, navzdory příznivým okolnostem, jako agenta proto nedošlo kvůli jeho komunistické angažovanosti. Nicméně schůzky s ním pokračovaly, protože byl velmi užitečným stykem, který předával důležité informace. Navíc byl předán kvůli rotaci důstojníků StB dalšímu řídícímu  důstojníkovi, takže se počítalo s tím, že s ním bude nadále zacházeno jako s relevantním zdrojem. Tyto schůzky byly polooficiální a nebyly již tak intenzivní jako v předchozím období; v podstatě došlo k ochabnutí tohoto kontaktu. A pak přišel Pinochetův puč…

 

V listopadu roku 1973. byl podsvazek Žuka uložen do archivu, čili případ byl definitivně uzavřen.

 

Rozpracování Brazilce Jadera de Andradeho trvalo od počátku 60. let, kdy se s ním „Nesvadba“ setkal ještě v Brazílii, až do roku 1972 v Chile. Intenzivní fáze rozpracování začala v Santiagu de Chile až v prosinci 1968. Konečné potvrzení informace, že se koncem roku 1970 stal tajným členem komunistické strany, bylo získáno v dubnu 1971, tj. od tohoto data intenzita rozpracování výrazně poklesla a byl využíván pouze jako informátor, a to spíše opatrně.

De Andradeho lze nalézt  i ve zveřejněné dokumentaci CIA, např. v červnu 1963. r. byla do ústředí této služby předána informace, v níž je mj. záznam o tom, že Andrade byl členem vedení Rolnických lig Francisca Juliao, což byla levicová organisace  (pod přikrývkou odborové organisace šlo o militantní skupinu revolučně naladěných bezzemků) podporovaná Kubou i sovětskou KGB. Tehdy byl Jader de Andrade ministrem zemědělství ve vládě státu Pernambuco.

 

Informace jsem čerpal ze svazku I. správy StB s reg. číslem 11746/310 a z internetu.

Jméno Jader de Andrade kromě zmíněného podsvazku evidencí StB neprochází. Dá se sice předpokládat, že po puči v září 1973 jakožto pokrokový a komunistický ekonom byl nucen z Chile emigrovat a mohl se tudíž ocitnout v některé z latinskoamerických zemí, kde StB měla svou residenturu, ale vzhledem k jeho členství v komunistické straně další kontakt patrně nebyl již realisován. Nelze však vyloučit zájem o jeho osobu jiných komunistických výzvědných služeb.

 

Vladimír Petrilák