„V Brazílii došlo k úplnému rozchodu mezi KS Brazílie (Prestes) a brizolisty. Brizolisté obviňují KS Brazílie, že ve skutečnosti podporuje tzv. „Širokou frontu“ (Frente Amplia) uzavřenou mezi Kubitschkem, Lacerdou a Goulartem a hájí tezi ozbrojeného boje jako jediné možné formy.“
V polovině roku 1967 Leonel Brizola vydal rozkaz k demobilisaci partizánského hnutí operujícího v horách Caparoa v Brazílii. Tuto informaci uvádí Flávio Tavares, ve své knížce Memórias do esquecimento, p. 202. Z partyzánů se stali rolníci a kupci. (Em meados de 1967, Brizola ordenou a desmobilização de seu aparato guerrilheiro.122 A base mato-grossense dissolveu-se. Os guerrilheiros compraram uma extensão de terras, e alguns deles transformaram-se em fazendeiros e comerciantes.)
První citát, v němž je řeč o konfliktu mezi Brizolisty a KS Brazílie pochází z tajné zprávy o kulisách jednání konference tzv. OLAS (Latinskoamerické organizace solidarity). Jde o konferenci komunistických a levicových stran a hnutí Latinské Ameriky uspořádanou v Havaně na začátku srpna 1967. Záznam zpracoval důstojník StB s krycím jménem „Trnka“(pravděpodobně Jaroslav Rybář), který informace získal od svého agenta „Rios“ (Vivian Trías). Agent „vytěžil“ (čili získal informace) přímé účastníky této konference ze Socialistické strany Uruguaye.
Tato dosti obšírná zpráva je pozoruhodná tím, že na rozdíl od tehdejších oficiálních pramenů poměrně důkladně popisuje ostré rozpory mezi kubánským vedením a různými revolučními hnutími LA na straně jedné a komunistickými stranami kontinentu na straně druhé. Mimochodem, dle této zprávy se PCB (KS Brazílie a také KS Argentiny) této konference vůbec nezúčastnila. Ve zkratce šlo o postoj levice k ozbrojeným formám boje s imperialismem – zatímco komunisté zpravidla v tomto ohledu zastávali moskevskou linii – tedy opatrnost a spíše nechuť k této formě boje, tak Havana a levicové strany a hnutí byly pro vedení partyzánské války takřka za každou cenu, bez ohledu na taktickou vhodnost takové formy odporu. Kuba v té době razila svou thesi o „exportu revoluce“ a hledala pro ni podporu v levicovém hnutí Latinské Ameriky, což se jí dařilo, ne však u komunistických stran, které v tomto ohledu byly poslušné Moskvě. Sověti byli pragmatičtí a věděli, že k ozbrojené (a tedy nákladné) formě boje lze sáhnout pouze tehdy, kdy pravděpodobnost úspěchu je natolik veliká, že vedení (a tudíž i všestranná podpora) ozbrojeného boje přinese kýžený efekt.
Odstup východního bloku k této konferenci (jakkoliv tam měl své pozorovatele) se zračí m.j. i v té skutečnosti, že oficiální orgán Komunistické strany Československa deník Rudé právo o konferenci informoval jen velmi stručně bez obvyklé pompy, s kterou zpravidla referoval o všech akcích národně-osvobozeneckého hnutí. Samozřejmě o rozporech mezi bojechtivými militanty z Kuby a LA s opatrnějšími komunisty se Rudé právo vůbec nezmiňovalo.
Avšak rozvědka StB je samozřejmě monitorovala a měla o nich poměrně dobrý přehled.
V záznamu o konferenci OLAS v Havaně napsaném pro StB je v brazilském kontextu pozoruhodné především to, že je zde několikrát řeč o brizolistech, tedy skupině vedené brazilským emigračním politikem Leonelem Brizolou. Ten, jak je známo, v té době byl v exilu v Uruguayi, kam utekl po puči v Brazílii v roce 1964. V záznamu není zmíněn Carlos Marighella, ale není tajemstvím, že i jeho frakce podporovala kubánskou linii a celkem bez potíží se nechala koketovat čínskými komunisty, což rovněž bylo proti vůli pravověrným komunistům podřízeným moskevskému vedení.
Pozoruhodné je zejména to, že pokud jde o Brizolu a jeho podíl na partyzánském hnutí v Brazílii, tak podle výše uvedeného zdroje v polovině roku 67 nařídil demobilizaci, k tomu mělo dojít v souvislosti s fiaskem pokusu o organizování ozbrojeného boje v horách Caparao. Tamní odpor byl definitivně zlomen brazilskými složkami v dubnu 1967. Toto fiasko mělo vést vůdce militantů k rozkazu o demobilizaci ozbrojenců toužících svrhnout režim vojenské diktatury. Nicméně v srpnu téhož roku je v tajném dokumentu StB popisován jako jeden z nejvroucnějších stoupenců Castrovy linie vedení ozbrojeného boje za každou cenu.
Ve zprávě je přímo napsáno: „Bezvýhradnou podporu kubánské linii na konferenci projevili představitelé socialistických stran Argentiny, Chile, Ecuadoru a Uruguaye, brizolisté, paraguayští febreristé, koloradisté i liberálové, levicoví peronisté z Argentiny, zástupci venezuelské MIR a FAL atd.“
Dodejme, že ve zprávě je rovněž zmíněno, že pokud jde o zájmy Havany, tak nešlo jen o verbální podporu Kuby těmto stranám a hnutím, ale rovněž o pomoc v rámci přípravy teroristů a finanční i materiální podporu. Ta ostatně – pokud jde o brizolisty – existovala samozřejmě i před konferencí v srpnu 1967. Brizola dostával nemalé finanční částky z Kuby, ty však nedorazily k hladovým, nemocným a nuzným partyzánům v Caparaó. Takto o tom alespoň vypovídají někteří z pamětníků (https://pt.wikipedia.org/wiki/Movimento_Nacionalista_Revolucionário)
Ve zprávě je také uvedeno, že v důsledku ideologických rozdílů Kubánci rovněž přehodnotili svou podporu jednotlivým hnutím a stranám a kupříkladu, pokud jde o Brazílii, tak Havana se rozhodla podporovat Movimento Nacionalista Revolucionário, čili brizolisty, kteří v Havaně, jak tvrdí zpráva, udržují svého stálého představitele.
Jakkoliv zdrojem těchto informací byli představitelé Socialistické strany Uruguaye, tak nelze je obviňovat z toho, že by nebyli dobře seznámeni s poměry v brazilských kruzích – brizolisté totiž udržovali v Montevideo pravidelný kontakt s touto stranou. PSU (Soc. strana) pomáhala Brazilcům svými nelegálními kanály dostávat informace i materiály přes hranice. Socialisté tudíž dokonale věděli o čem hovoří – uvedli–li „brizolisté“, určitě nešlo o skupinu kolem Carlose Marighelli.
Atmosféru konference v jakési míře mohou přiblížit záběry:
Zdroj:
Cuba: Imágenes de un cartel con la imagen del Che Guevara colocado en un edificio. Vistas generales de la conferencia realizada por la Organización Latinoamericana de Solidaridad (O.L.A.S.). Asiste el norteamericano Stokely Carmichael y las delegaciones de Bolivia, Venezuela, Colombia, el Frente Nacional de Liberacion (F.N.L.) de Vietnam del Sur y otros países de América Latina. Primeros planos del presidente Oswaldo Dorticos Torrado pronunciando un discurso. Vistas generales de la ciudad de la Habana. (2 copias/Sin sonido)
Fecha: 4/8/1967
Duración: 2 minutos 10 segundos
Código del film: C-02205
Cuba: Images of a cartel with the image of the Che Guevara placed in a building. Conference realized by the Latin-American Organization of Solidarity (O.L.A.S.). Rrepresents the North American Stokely Carmichael and the delegations of Bolivia, Venezuela, Colombia, the National Front of Liberation (F.N.L.) of South Vietnam and other countries of Latin America. President Oswaldo Dorticos Torrado delivering a speech. General conference of the city of the Havanan.
Copyright Archivo DiFilm – Consultas por material de archivo
difilm@sinectis.com.ar – http://www.difilm-argentina.com
Más videos e información en: https://www.facebook.com/difilm o Seguinos en: https://twitter.com/archivodifilm
Napsat komentář