Podstavený agent?

Krycí jméno “Tunik”, jeden z tajných spolupracovníků (na obrázku níže spolu s manželkou) československé rozvědky ve Venezuele. StB (I. správa, tj. zahraniční civilní rozvědka) s ním pracovala v letech 1965 -1973. Nejprve jako s typem, ale od roku 1966 byl již veden a registrován jako důvěrný styk a v roce 1970 byl přeřazen do kategorie agent. “Tunik” byl poslancem, od r. 1968 senátorem, rok byl dokonce zástupcem předsedy senátu. V době, kdy byl rozpracováván patřil do levicové strany AD (Accion Democratica), od 67. r. se připojil k odštěpené od AD strany Movimiento Electoral del Pueblo (MEP, Lidové volební hnutí, tato strana v roce 1998 podpořila Hugo Cháveze, v roce 2007 se sloučila se Sjednocenou venezuelskou socialistickou stranou). „Tunik“ byl dělnického původu, proto také byl aktivní v odborech. Byl dokonce delegátem venezuelských zemědělských odborů ve Světové odborové organisaci v Ženevě, kde působil rok.

V roce 1970, když se stal plnohodnotným agentem, v  memorandu, které bylo při této příležitosti vyhotoveno, bylo napsáno, že tento agent patří k těm nejproduktivnějším v residentuře Caracas. “Tunik” byl získán na ideologickém základě, ale to neznamená, že by finanční motiv spolupráce byl upozaděn.  Peníze se v tomto příběhu stávaly čím dál víc důležité. Agent až dvakrát žádal svého řídícího orgána o poskytnutí finanční půjčky na volební kampaň jeho strany. V jednom případě potřebnou částku vyčíslil na cca 200 000 amerických dolarů. Pražská centrála rozvědky StB nebyla ochotna tolik investovat, na tyto požadavky nereagovala vstřícně.  V roce 1972 se v souvislosti s tímto agentem začaly objevovat silné pochybnosti, ukázalo se, že agent obelhal svého řídícího  důstojníka a když se StB rozhodla jeho loajálnost ověřit pomocí kontrolované zásilky, naprosto selhal. Zásilka byla totiž někým odborně otevřena a ověřena. Tato okolnost způsobila v řadách StB poplach a zpochybnila i jeho práci s jiným typem, kterou údajně prováděl. „Tunik“ údajně rozpracovával a měl zverbovat typa pracujícího ve venezuelské vojenské kontrarozvědce. Měl ho získat pod cizí vlajkou a pobíral na něj od důstojníka StB nemalé částky. 

StB neměla jistotu, zda tento typ vůbec existuje a zda ji „Tunik“ jednoduše nepodvádí. Jakmile bylo jasné, že agent v jiných věcech lhal, pražská centrála nařídila okamžitě přerušit kontakt s tímto agentem. StB se nikdy nedozvěděla, zda její podezření (že agent je podstaven nebo dokonce dablér?) byla důvodná.

Z našeho badatelského hlediska jde o zajímavý případ, který ukazuje např. stádium přerodu tzv. důvěrného kontaktu v agenta. Budeme se také snažit zjistit, zda „Tunik“ skutečně pracoval pro venezuelskou rozvědku či jinou organisaci nebo prostě šlo pouze o jeho ziskuchtivost.

 

Ze studia jeho svazku vyplývá, že peníze hrály v tomto případě velmi důležitou roli – StB mu jednou dokonce pomohla vyhnout se velkému skandálu, protože jakožto senátor zpronevěřil veřejné peníze a musel rychle vrátit dost velkou částku. Obrátil se proto na svého řídícího důstojníka, aby mu půjčil. Ten tak učinil a to byl mimochodem moment, který StB využila k plnému získání agenta – byl použit prvek kompromitace, tj, kontrolovaného příjmu větší finanční částky.

V.Petrilák