Chile – agenti a další II

Chile – agenti a další II

Martini, Parra, Diaz, Atías, Donoso, Budnick

Zajímavou postavou je Enrique Martini Araya  (1931 – 2022),

podle všeho jde o tutéž osobu, která takřka po celou dobu existence legální residentury rozvědky StB v Santiago de Chile patřila k nejvýkonnějším informátorům. Martini (dostal krycí jméno „Tacus“) vzhledem ke svému členství v Komunistické straně Chile nemohl být získán jako agent (platil zákaz verbování členů této strany v cizině), nicméně českoslovenští špioni neustále a soustavně využívali kontakt s ním k získávání důležitých informací o politickém životě v Chile a také o různých osobách – pražská centrála to tolerovala. Odměnou za poskytované služby byl post stálého dopisovatele ČTK v Chile, což mu dalo finanční zajištění. Pozoruhodné je však i to, že tuto oficiální funkci vykonával v Chile i po puči v roce 1973. Do své emigrace do Československa v roce 1976 neměl v Pinochetově režimu žádné větší problémy a to udivilo československou kontrarozvědku, která v souvislosti s jeho emigrací do ČSSR na něj zavedla pozorovací svazek se signaturou KR-681131. Pozorování II. správy SNB však nepřineslo žádné konkrétní poznatky, které by potvrzovaly podezření, že Martini nějakým způsobem kolaboroval s diktátorským režim. Naopak – svazkem se prolíná konstatování, že se těšil absolutní důvěře vedení Komunistické strany Chile.

Martini byl důležitým členem MON (Mezinárodní organisace novinářů), možná zde lze hledat určitou stopu – možné vysvětlení. MON dle konstatování některých historiků (např. Pawlikowicz, Leszek: Gry wywiadów – Aparat centralny 1. Zarządu Głównego KGB jako instrument realizacji globalnej strategii Kremla 1954–1991. Warszawa 2013. Na str.228 a 229 se nachází tabulka obsahující seznam krycích organizací využívaných dezinformačním odborem rozvědky KGB k propagačním účelům, na seznamu se nachází: Světová odborová federace, která od roku 1956 měla sídlo v Praze; Mezinárodní svaz studentstva, Praha; Mezinárodní sdružení demokratických právníků, Brusel; Mezinárodní organizace novinářů, Praha; Křesťanská mírová konference, Praha; a další mezinárodní organice.) jako organisace sloužila nepochybně KGB a byla pod kontrolou sovětské výzvědné služby.

Takže nešlo určitě o agenta (formálně nahlíženo), ale jeho význam pro residenturu v Chile byl neocenitelný. Byl nepochybně důležitým informátorem, který výrazně usnadnil práci československým rozvědčíkům – jako cenný zdroj byl předáván dalším důstojníků StB, kteří přišli pracovat do Santiaga de Chile (pod krytím diplomatů nebo obchodních zástupců). Za konsultace či informace dostával drobné věcné dary, jako např.  americké cigarety, hračky pro jeho děti a pod. Pomáhal residentuře seznámit se se zajímavými typy, z nichž se později v důsledku rozpracování stali agenti (např. Gamboa, Olivares), čili sehrál roli jakéhosi „typaře“, tzn. osoby, která rozvědce pomáhala ve vyhledávání rozvědně zajímavých lidí. Rozvědčíci s ním probírali i realisace konkrétních aktivních opatření (např. na schůzce  residenta „Hejduka“ s Martinim konané dne 13.6.1964, šlo konkrétně o AO Jiskra a AO Družba II, „Tacus“ měl doporučit vhodné osoby a organisace pro provedení těchto aktivních opatření) – čili jeho role v rámci čs. špionáže v Chile nebyla nepodstatná, lze říci, že jakkoliv nebyl agentem, tak jeho angažmá ve prospěch StB bylo plně srovnatelné s úlohami regulérních agentů.

V roce 1966 „Tacus“ pracoval (v Chile) pro sovětskou agenturu APN NOVOSTI, takže zde máme nepřímé potvrzení jeho vazby i na Sověty (jen naiva by věřil, že bez účasti výzvědných služeb), což potvrzuje záznam StB z 20.5.1966 (podepsán resident „Dominik“), se Sověty se rozešel v roce 1967 a začal pracovat pro ČTK. Důvod jeho rozchodu s APN Novosti neznáme, ale ze záznamů vedených rozvědkou StB víme, že jej nějakým způsobem rozhořčil postoj Sovětů k němu v roce 1966, kdy navštívil Československo a Sovětský svaz – tehdy byl v Moskvě pozdržen déle, než by chtěl – proč, co se tam stalo – to nevíme, víme jen tolik, že byl kvůli tomu rozhořčen.

Martini zemřel v roce 2022 ve věku 91 let, údajně na covid.

 

Carlos Parra

Zajímavý případ Chilana, kterého StB rozpracovávala ve Velké Británii. Narozen 25.11.1942 v Conecpcion (Chile). V krátké anotaci, která je na začátku každého podsvazku v objektových svazcích (a v tomto případě jde o objektový svazek s reg. č. 10113 – Britské centrální úřady) je uvedeno: „Chilský emigrant, člen výboru SI (Socialistické internacionály). Předal několik zajímavých zpráv. Lustrací  u přítel bylo zjištěno. že je členem KS Chile a je v operativním zájmu orgánů PLR a NDR. Na žádost NDR byl styk s typem přerušen a poznatky předány německým přátelům.“

Tento podsvazek měl 100 stran a v indexu jmen zaujme přítomnost takových veličin jak Neil Kinnock či Olof Palme. Je to dáno tím, že C. Parra byl členem chilské Radikální strany (Partido Radical) a jeho přičiněním se tato strana stala pozorovatelem v Socialistické internacionále. Styk chilského (tehdy studenta) s příslušníky rozvědky trval od roku  1975 do března 1977. Rozvědka počítala s jeho získáním ke spolupráci, protože vysoce hodnotila jeho rozvědné možnosti. V rámci schůzek předával zprávy hlavně o SI. V 1976. roce byl vůči svému kontaktu z residentury čs. rozvědky v Londýně natolik otevřený a vstřícný, že úvahy o jeho naverbování získaly zcela konkrétní obrysy. Jeho výzvědné možnosti totiž zahrnovaly i poslance z Labour Party či jiné zajímavé osoby z levicového politického spektra Británie. StB upřesňovala své informace o něm, proto nejprve chybně uvedené datum jeho příjezdu Velké Británie (po puči v Chile) upravili na rok 1970. Carlos Parra StB tvrdil, že svou činnost ve prospěch Radikální strany musí provádět konspirativně, z obavy před chilskými agenty vojenského režimu, že tako cestoval i do Polska, což mělo spojitost s hledáním finančních prostředků pro Radikální stranu. Tato strana byla Pinochetem v Chile zakázána a dle slov Carlose její emigrační ústředí sídlilo v Caracasu. Jedním z jeho úkolů bylo pomoci v získání potřebných 220 000 dolarů na činnost strany, k čemuž měl sloužit i podnik v Ženevě exportující cement, ze zisků by se financovala strana. O této záležitosti chtěl jednat v Praze, kde ho StB chtěla pozvat.

Kontakt residentury s Parrou se rozvíjel slibně, podařilo se ho dokonce dostat do Prahy, kde byla pohodlnější pro rozvědku možnost k důkladnému zpravodajskému otypování. Do Československa dorazil 14. prosince 1976. Celý pobyt mu hradila StB, rovněž zajistila atraktivní program (včetně prohlídky Pražského hradu či prohlídky obchodů se sklem). Po dobu krátkého pobytu v ČSSR neopomněl zmínit svízelnou finanční situaci jeho strany a zmínil i firmu exportující cement, z kontextu vyplývalo, že pro Partido Radical je to taková pračka peněz, čili firma financující tajně tuto stranu. V Praze slíbil, že i nadále bude dodávat materiály o SI a jiných faktech svému československému příteli v Londýně, tím měl na mysli kádrového příslušníka StB, o kterém nemusel vědět, že pracuje pro rozvědku, ale patrně to nemohl nepostřehnout.

Po této pražské dvoudenní schůzce měla StB jasno – v možné verbovce viděla ze strany Chilana dva motivy – ideologický a finanční. Ten druhý byl z pohledu StB hodně podstatný, všimla si, že během pobytu si nechal rád vše platit a ani nenaznačil, že by to chtěl nějak vyrovnat. Závěr byl jednoznačný: „PARRA je vhodným typem k získání pro spolupráci s čs. rozvědkou. Je velmi inteligentní, chytrý, bystrý s velmi dobrým přehledem o hlavních politických otázkách.“ V každém případě se v dalším styku mělo přejít na plnou konspiraci, čili bylo nařízeno vyloučit ze vzájemné komunikace typa s řídícím orgánem telefonu, dopisů či návštěv zastupitelského úřadu v Londýně.

Jelikož se rozvědka od Parry dozvěděla, že navštívil NDR, PLR a ČSSR, obrátila se na přátele se žádostí o předání poznatků o něm. To bylo v lednu 1977, šlo o rutinní lustraci. Na lednových schůzkách s důstojníkem StB (to už musel vědět, o koho jde) opětovně zmínil otázku cementu, dokonce specifikoval zájem na minimálně 10 000 tun suroviny bss=12/1958 portland šedý nebo podobný. Všimněme si, že v té době po publikování Charty 77 poměrně závažnou otázkou byla tzv. „štvavá kamapaň“ proti Československu v souvislosti s porušováním základních lidských práv. Rozvědný styk „Toro“ (takové krycí jménu dala Parrovi) měl zadbat o to, aby na zasedání IS toto téma nepřehlušilo otázku porušování lidských práv v Chile.

Schůzky nerušeně probíhaly až do března roku 77, jenže v tom měsíci (přelom března a dubna) došly odpovědi od spřátelených služeb a ty význačně ovlivnily tento slibně rozvíjející se případ londýnské residentury StB. Polská SB napsala odpověď, v níž upřesnila, že zmíněný chilský státní příslušník je objektem jejího zájmu,  protože z jejich poznatků vyplývá, že „provádí činnost zaměřenou proti socialistickým zemím?. To bylo v rozporu s poznatky StB.

Mnohem závažnější odpověď však přišla z Východního Berlína. (1.4.77) – STASI totiž tvrdila, že Parra je členem komunistické strany Chile. To pro československou rozvědku, která této informaci uvěřila, znamenalo stopku – zastavení rozpracování Parry. Stále platil zákaz verbování členů komunistických stran.

 

V červnu téhož roku Ministerstvo Státní bezpečnosti NDR upřesnilo svůj postoj ke Carlosi Perrovi. Uvedlo, že jej rozpracovávají a v této souvislosti poprosili, „aby orgány ČSSR upustily od dalšího operativního rozpracovávání tohoto  občana“. StB soudruhům ze STASI vyhověla – předala své poznatky a svou práci s Chilanem přerušila.

Lze se domnívat, že soudruzi z východního Německa mohli v klidu dovést případ až do úspěšného zverbování chilského představitele v Socialistické internacionále. To je, jistě, hypothesa, ale velmi pravděpodobná. Jeho údajné členství v komunistické straně bych vnímal spíše jako východoněmeckou provokaci, která měla StB přimět k upuštění od rozpracování, aniž by východoněmecká rozvědka musela prozradit své opravdové záměry. To nevyšlo.

Díky laskavosti polského historika Witolda Bagieńského víme, že Carlos Parra byl opravdu v hledáčku I. správy Ministerstva vnitra Polské lidové republiky; v katalogu IPN se nachází záznam týkající se Carlose Parry. Byl – jak mi napsal pan Witold – „v hledáčku zpravodajské služby, konkrétně Oddělení III (Zahraniční kontrarozvědky) Odboru I Ministerstva vnitra. Byl na něj založen Segregátor předběžných materiálů, tedy složka nejnižší kategorie. Vzhledem k tomu, že v katalogu není, je třeba předpokládat, že byla zničena.“ To znamená, že „Toro“ měl v Londýně kontakt s velvyslanectvím Polské lidové republiky a odpověď SB zaslaná v březnu 1977 StB byla ve své podstatě pravdivá.

• Článek o chilské emigraci ve Velké Británii: https://tribunemag.co.uk/2023/09/refugees-from-fascism-the-story-of-chiles-exiles-in-britain-chile?utm_source=chatgpt.com

Eduardo Diaz

Zajímavý styk residenta „Dominika“ z roku 1967, tehdy šlo o 26 letého novináře, který jako Chilan dříve pracoval ve washingtonské kanceláři tiskové agentury Intrepress, člen Křesťansko-demokratické strany (znal se s francouzským  dobrodruhem Regisem Debrayem), osobní přítel tehdejšího chilského velvyslance v USA Radomiro Tomice, což byla poměrně význačná postava chilského politického života. StB ho znala (konkrétně kádrový příslušník s krycím jménem „Raška“) z USA, šlo o známého jiného agenturního typu „Achy“ (panamský novinář Leopoldo Aragon). Kvůli cestě na Kubu se stal v USA nežádoucí a musel se vrátit do Chile. Z rozpracování nakonec sešlo, jakkoliv Diaz měl zájem studovat v Československu a tvrdil o  sobě, že je představitelem levicového, rebelujícího mládežnického křídla v Křesťansko-demokratické straně, což samo o sobě bylo pro rozvědku poměrně lákavé. Překážkou bylo to, že byl patrně registrován a sledován americkými službami a navíc měl užší kontakt s rumunským „tiskařem“ (šlo o tiskového tajemníka velvyslanectví, s nejvyšší pravděpodobností rozvědčíka) ve Washingtonu, z čehož StB logicky usuzovala, že je patrně napojen na rumunskou rozvědku. V roce 1967mu bylo 24 (nebo 26) let, publikoval mj. v časopise Punto Final.

 

Manuel Cabieses Donoso (1933–2026)

Další postava z chilského mediálně-levicového světa, o kterou se StB mimořádně zajímala. Chilský novinář, zakladatel periodika Punto Final (1965), které bylo silně prokubánské a Kubou přímo i nepřímo podporováno. S StB (rozvědkou) měl kontakt ve Venezuele a pak i v Chile.

 

Guillermo Atías     wikipedia, https://es.wikipedia.org/wiki/Guillermo_Atías,  chilský spisovatel, byl rovněž ve druhé polovině 60. let rozpracováván StB.

 

Miguel Budnick, (1940-2004), známý chilský rozhlasový novinář, (jeho otec byl ukrajinského původu) byl rozpracováván čs. rozvědkou v letech 1964-65. styk se rozvíjel slibně, TONKA (krycí jméno, které obdržel) předával politické zprávy i písemné elaboráty, za což byl odměňován malými dárky nebo americkými cigaretami. V roce 65 odjel na stipendium do Francie, tím byl kontakt přerušen. Ke konci roku 1972 se StB podařilo TONKU zachytit v Chile a centrála požadovala, aby tento dříve slibně se rozvíjející styk byl obnoven, jenže v únoru násl. roku se residentura od Martiniho  dozvěděla, že Budnick je členem komunistické strany. Jeho operativní rozpracení bylo tudíž přerušeno, měl být využíván pouze jako legální styk.

 

Sergio Labarca Jahn, Chat GPT říká: Sergio Jahn Labarca (10. února 1924, Santiago, Chile – 23. září 1995, Washington D.C.) Byl chilský diplomat a kulturní pracovník. Pracoval jako zástupce ředitele pro kulturní záležitosti v Organizaci amerických států (OAS) ve Washingtonu D.C., kde strávil velkou část své kariéry. Zemřel ve věku 71 let na rakovinu. Dodám: byl rozvědkou rozpracováván v rámci OAS v USA.  Za dva roky spolupráce s StB (1966-1968) měl předat více než 50 dokumentů, bylo s ním dosaženo téměř úrovně DS, krycí jméno „Lak“, nicméně byl vázán jen na jednoho důstojníka rozvědky, po jehož odjezdu z USA do vlasti kontakt s dalším nebyl navázán.

PUNTO FINAL, časopis v jehož redakci pracoval např. agent „Talio“ (Augusto Olivares) a Manuel Cabieses Donoso. Časopis vycházel v letech 1965 – 1973. Sice jednou zkrachoval, ale Kubánci do něj tajně nalili kolem 160 tisíc escudo prostřednictvím advokáta Alejandro Pereze Arancibii (člen KSCh). PF měl vyjadřovat jednoznačně prokubánskou linii, byl proto v konfliktu s komunistickou stranou, naopak byl nakloněn teroristickému hnutí MIR. Takto o situaci referoval bývalý ředitel komunistických novin El Siglo José Miguel Varas residentovi StB v Santiago de Chile s. „Dominikovi“.

 

---

• Neúplný seznam svazků vedených kontrarozvědkou (II. správou SNB) na osoby mající něco společného s Chile, jde o občanyChile, ale tale také československé nebo jiné.

Legenda:

KR před signaturou – pozorovací svazek anebo svazek kontrarozvědného rozpracování vedený na osoby, o které se StB z nějakého důvodu zajímala, nejde tudíž o agenturní svazky

TS před signaturou – jde o svazky vedené na tajné spolupracovníky, čili osoby, které StB vedla jako své agenty, ne vždy to však znamená, že šlo o vědomou a aktivní spolupráci

KR-570080 MV Leyens-Kochman, Herman (25.7.1933) 138
KR-681131 MV Martini, Aray Enrique (4.10.1931)
KR-818642 MV Cordova, José; Luis (6.5.1945)
KR-809908 MV Meza; Marguez, Patricio A. (5.9.1954)
KR-807031 MV Nuněz, Henriques; Sergio; Fernando (5.5.1931)
KR-779875 MV Barahona, Luis; Hernán (27.4.1943)
KR-781419 MV Sanchez; Espinoza, Jorge; Raul (3.4.1945)
KR-724397 MV Pinochet; Ruiz; Tagle, Raul; Alejandro (25.12.1951)
KR-734031 MV Morales; Peterson, Reynaldo (6.3.1927)
KR-594551 MV Quinteros, Yanez; Luis (3.10.1924)
KR-631853 MV Verdugo, Niera; Sergio (21.6.1936)
KR-690031 MV Vilalobos, Sepulveva Juan Manuel (26.3.1947)
KR-600920 MV Geiger; Garay, Ronald (24.6.1937)
KR-646820 MV Kraus-Poper, Otto (26.4.1916)
KR-632820 MV Hurtado; Araya, Luis (19.6.1928)
KR-598628 MV Habelt, Walter (12.1.1916)
KR-626364 MV Garcia; Romero, Juan; Esteban (8.8.1920)
KR-595328 MV Del Campo Santiago, Eduards (9.2.1943)
KR-651597 MV Rauschová, Jaroslava (10.10.1947)
KR-611719 MV Carvajal Tamayo, Alejandro (28.9.1941)
KR-620864 MV Del Pulgar, Barrueto; Jorge (23.1.1934)
KR-758853 MV Witker-Barra, Ivan; Leon (1.2.1957)
KR-663908 MV Mikeš, Milan (7.8.1938)
KR-707275 MV Němeček, Tomáš (15.11.1941)
KR-629108 MV Schnake-ová; Schnake; Silva, Marina (4.10.1927)
KR-637731 MV Vrbenský, Zdeněk (15.3.1945)
KR-756919 MV Řípa, Boris (29.11.1932)
KR-816486 MV Lachman, Otakar (28.2.1957)
KR-687786 MV Machain, Evžen (6.2.1926)
KR-610308 MV Trelles, Danilo; Fernandes (15.9.1916)
KR-686219 MV Bolin, Goran (7.5.1931)
KR-681142 MV Cordoba, Valenzuela José Louis (6.5.1945)
KR-662797 MV Limburský, Karel (17.7.1920)
KR-606542 MV Concha, Silva; Mario (22.10.1924)
KR-658564 MV Nováková, Dagmar (17.6.1932)
KR-807486 MV Onderka, Josef (19.12.1935)
KR-11352 VKR Hostaša, Zdeněk (15.06.1935)
KR-645920 MV Schmidtke, Gizela (1.1.1953)
KR-738708 MV Tuzarová, Marie (30.1.1916)
KR-677531 MV Ditrich, Karel (30.3.1935)
KR-671964 MV Bouší, Jaroslav (18.1.1927)
KR-761853 MV Staša, Michal (18.7.1949)
KR-639031 MV Jubb, William (6.2.1941)
KR-757831 MV Laugier, Jacques; Francois; Gerard (16.10.1949)
KR-701064 MV Fernandez de Cordova, Gonzalo (24.2.1924)
KR-849375 MV Šrédl, Daniel (20.5.1970)
KR-781153 MV Oktábec, Jaroslav (30.12.1935)

TS-635778 MV Stein, Juan (17.11.1926)
TS-718547 MV Havlíček, Miloslav (25.1.1929)
TS-685774 MV Hlaváček, Josef (21.9.1930)
TS-634694 MV Nebeská, Drahomíra (11.2.1932)
TS-678449 MV Maturanová, Věra (14.12.1946)
TS-733598 MV Vilohes; Espinoza, Juan (9.12.1951)
TS-695349 MV Jirková, Žofie (14.4.1933)
TS-731496 MV Kabát, Josef (12.5.1929)
TS-794592 MV Mertlík, Josef (23.10.1942)
TS-707445 MV Vopálenský, Miloslav (11.1.1931)
TS-811029 MV Dauster; de Silva, Jorio (19.11.1937)
TS-601767 MV Poláčková, Kateřina (26.8.1935)
TS-768054 MV Kropáčková; Nováková, Jana (17.3.1949)
TS-644549 MV Vladyka, Jiří (8.4.1920)
TS-781218 MV Třeštíková, Irena (16.2.1926)
TS-760225 MV Hochmann, Jaime (22.9.1915)
TS-683305 MV Westermaier, Friedrich (6.4.1940)
TS-721187 MV Vepřek, Čestmír (15.5.1926)