Studium chilských svazků pořízených československou rozvědkou StB (I. správou Ministerstva vnitra) občas vede k odhalení Chilanů, kteří byli v hledáčku StB, ale ta je musela nechat být, protože se ukázalo, že se o dané lidi vážně zajímají přátelé, čili KGB. Takových stop ve svazcích není mnoho, zpravidla listy se záznamy k těmto osobám poté, kdy vyšlo najevo, že jde o objekt zájmu Sovětů, byly ze svazku odstraněny, ale nějaké záznamy přece jen zůstaly, protože zpravidla byly součástí jiných, které nešlo jen tak skartovat. Mnohdy jde o jednu větu anebo malý odstaveček v rámci nějakého hlášení, z něhož nelze jednoznačně usuzovat, zda daná osoba byla skutečně agentem sovětské výzvědné služby, nicméně indicie bývá namnoze poměrně silná.
Význačný spisovatel objektem zájmu KGB
Toto je případ chilského spisovatele Guillerma Atíase, který se mihl ve svazcích jako motýl, ale navzdory všemu tam zanechal stopu, kterou se pokusím rozvinout.
Guillermo Atías Martín (1917-1979), význačný chilský spisovatel, u nás prakticky neznámý, v Polsku v roce 1986 vyšel jeden jeho román nazvaný Protiproud a pojednávající o osudu jistého novináře z Buenos Aires, který dorazil do Chile v době vlády Allendeho. Onen novinář tam zažívá love story, hned se dvěma ženami, ale asi podstatnější dějovou linkou je vichr událostí, jejichž se stal součástí – jde o období vlády presidenta Allendeho, v tomto dějinném momentu se totiž román odehrává. V Česku, jak se zdá, skoro nikdo tohoto spisovatele nezná (kromě opravdových znalců), ale ejhle, znali ho soudruzi z residentury československé rozvědky v Chile. A zdá se, že s ním i v jakési míře pracovali. Chtěli onu práci prohloubit, ale některé náznaky jim zavdaly důvod k tomu, aby se raději zeptali centrály, jestli s tím Atiasem všechno hraje. A centrála se pak zeptala sovětských přátel a ti dosti důrazně odpověděli: přerušte s ním styk. Děláme na něm již delší dobu. Jistě není bez významu i ta okolnost, že puč 11.9.1973 Atiase zastihl v … Moskvě. Takže se do Chile ani nevracel a svůj život dožil na emigraci v Paříži.
Polské vydání z roku 1986 románu s názvem Protiproud (Prąd przeciwny) v nakladatelství Czytelnik.
Jak se zdá, Atías měl něco společného se Sověty mnohem dříve, nežli to naznačují svazky StB – ty se týkají období let 1967-68, ale na internetu se mi podařilo nalézt fotografii, která zobrazuje spisovatele se sovětskou sbornou, podle popisu na druhé straně mělo jít o setkání před odletem na mistrovství světa v kopané, které se v roce 1962 konalo právě v Chile. Není jasné, kde byla fotografie pořízena, zda v SSSR anebo někde po cestě např. během mezipřistání. To mistrovství se sborné mimochodem moc nevydařilo, zatímco Československo obsadilo druhé místo (ve finále jsme prohráli s Brazílií), Sověti odpadli ve čtvrtfinále, v němž prohráli s domácí Chile.
Fotka však potvrzuje, že G. Atías měl k Sovětům nějakým způsobem blízko už na počátku 60. let minulého století, residentura KGB mohla v Santiago de Chile působit patrně od roku 1961, kdy tam bylo zřízeno obchodní zastoupení SSSR. Existenci této residentury lze dovodit pro rok 1963, kdy došlo, podle záznamu ve svazku StB, ke kontaktu mezi československým a sovětským residentem. Ta československá tam fungovala od května 1962. Zpravidla patřilo ke zvyku, že se sovětský resident potkával s tím československým, aby si předávali zkušenosti či informace. V Chile byla zpočátku praxe jiná, tamní sovětský šéfšpion totiž kašlal na svého protějška z Prahy a předával mu jen šifry, které ten český měl posílat dále, protože sovětská residentura v té tobě neměla vybavení na odesílání šifrovaných zpráv. Resident StB si pak ve zprávách do centrály v Praze stěžoval na toto chování sovětského soudruha. Ve druhé polovině šedesátých let již ta setkání dvou residentů vypadala jinak.
Aktivní opatření v archivu StB , záhadná Parafa
intelligence service in Communist Czechoslovakia, 1953–1989 (in: Pamieć i sprawiedliwość, 2 (30)2017) „Dominik“se ve skutečnosti jmenoval Eduard Fuchs a byl šéfem residentury. V prosinci 67 „Dominik“ napsal (záznam lze nalézt v objektovém svazku Chile – média), že během rutinní schůzky s „Janem“ nepřímo zavedl hovor na PLAN kvůli AO PARAFA, „JAN reagoval tím, že měsíčník PLAN vůbec nezná. Lze vydedukovat, že šlo o literární měsíčník založený G. Atíasem (jmenoval se PLAN a vycházel v letech 1966-1973) a že patrně na jeho stránkách bylo publikováno něco, co rozvědka I. správy STB evidovala jako své aktivní opatření. Na další schůzce s „Janem“, v lednu příštího roku, před odletem sovětského špiona do vlasti na dovolenou (zajímavé je, že KGB čerpalo dovolenou zpravidla v zimě, zatímco StB v létě, ale za Allendeho i sověti jezdili na dovolenou v létě, mám na mysli naše léto) s ním „Dominik“ opět probral tento případ a zapsal: „byla mi potvrzena možnost předávat přes něho podklady k AO pro PLAN.“ Tentokrát už „Jan“ věděl o co jde, on to asi věděl i na schůzce předtím, ale ještě neměl ze své centrály souhlas o tom, se svým československým „kolegou“ mluvit. Tato lednová schůzka proběhla už po vyjasnění, že Atías je sovětský případ a StB má s ním kontakt přerušit. Znamená to, že AO PARAFA v nějaké formě pokračovalo, ale už v režii KGB. Toto aktivní opatření figuruje v záznamech konsignací, čili obsahu zásilek z centrály do residentury a naopak, Pokud jde o to, co centrála zasílala, tak šlo patrně o doplňkové či schválené materiály, které měly být v rámci dané AO publikovány. AO PARAFA v oněch konsignacích figuruje v zásilkách z: 17.7.67, 16.10. 76, 27.11.67, 5.1.68, 8.4.68 a naposledy 27.5. 68. Opačným směrem (čili ze Santiaga do centrály) se vyskytuje toto AO v konsignačních záznamech jen jednou: 2.12.67, šlo o čtyři listy nějakého materiálu zaslané centrále.
Nelze s naprostou jistotou říci, že Guillermo Atías byl agentem sovětské KGB. Mnohé tomu však nasvědčuje. Jisté je jen to, že Atías svůj časopis Plan poskytl pro provedení aktivního opatření čs. rozvědky, které pak realisovali patrně Sověti (a StB dále dodávala materiály) a že byl předmětem jejich hlubšího zájmu a to natolik, že požádali StB, aby s ním přerušila styk. To zpravidla znamenalo, že onen zájem je velmi vážný a že jde o živý případ, kdy není radno, aby cizí rozvědka, v tomto případě StB, překážela té sovětské. Ta koordinace na jednom AO byla zcela v souladu se směrnicemi a dohodami mezi sovětskou a československou výzvědnou službou, praxe byla taková, že obě služby pracovaly spolu nebo spolupracovaly na nějakém aktivním opatření, čili pokud tomu tak bylo i v tomto případě, není to nic nezvyklého. AO mnohdy mohl spoluprovádět člověk, který nemusel nutně být agentem, ale s agentem se to samozřejmě dělalo mnohem lépe. Délka trvání tohoto případu, kterou lze odvodit z konsignačních záznamů, spíše nasvědčuje tomu, že realisaci AO svěřili někomu, na koho je větší spolehnutí. A tou osobou byl právě Guillermo Atías.
Vladimír Petrilák
Na webu s odtajněnými dokumenty CIA je v souvislosti s Atíasem a jeho časopisem Plan těchto několik katalogových kartiček:
Pokud z nějakého důvodu výše uvedené články v periodiku Plan stály CIA za povšimnutí, tak možná právě v nich by bylo vhodné hledat případný vliv StB a KGB?
zdroj https://www.cia.gov/library/readingroom/document/cia-rdp91-00929r000200820007-3
Napsat komentář