Tento dokument pochází z 22. února roku 1965 a týká se jedné země v Latinské Americe, Chile. Jde o tajný dokument čs. zpravodajské služby, rozvědky, v němž její náčelník zdůvodňuje ministru vnitra (L.Štrougal) posílení residentury v Chile. Tam byla residentura rozvědky I. správy StB už od roku 1962 (od května) a do 1964. roku byla obsazena jen jedním jediným kádrovým příslušníkem rozvědky (s krycím jménem „Hejduk“). I vznik této residentury, podobně jako jiných latinskoamerických, byl podmíněn sovětským zájmem – o tom svědčí věta z Návrhu zřízení residentury v Santiago de Chile, který byl zpracován v Praze 10. října 1961. V něm se ocitla tato věta: „O zřízení residentury československé rozvědky projevují veliký zájem sovětští přátelé.“ Mimo jiné i touto větou odůvodňoval založení tohoto předsunutého pracoviště StB náčelník I. správy plukovník Miller, když ministrovi vnitra vysvětloval tento záměr. Československo od roku 1947 neudržovalo s Chile diplomatické vztahy, v Santiagu de Chile působilo jen obchodní zastoupení Československa a právě zde residentura byla nejprve umístěna.
V roce 1964 došlo k posílení složení residentury a v následujícím roce, kdy byly obnoveny diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi, se StB rozhodla residenturu posílit neboli – jak je to uvedeno v přiložené ilustraci – dobudovat. Šlo o umístění na ambasádě a o její početní stav, čili de facto čtyři příslušníky tajné policie.
O tom, kterak zájem o Latinskou Ameriku byl ve východním bloku malý a nepodstatný svědčí hned první věta Návrhu:
„Vážený soudruhu ministře,
v důsledku současného rozložení vnitropolitických sil stává se Chile jednou z perspektivních zemí Latinské Ameriky z hlediska vývoje revolučního hnutí. (…) Tato situace vyžaduje podstatné zvýšení činnosti československé rozvědky…“
StB v roce 1965 záleželo na zvyšování činnosti kdesi daleko, kde žádné české letadlo ani nedoletělo, kde se i rozvědčíci dostávali složitě přes Argentinu, protože v celé Latinské Americe jim dle sovětského příkazu totiž záleželo na podněcování revolučního, či lépe řečeno národně osvobozeneckého hnutí. To nebyl rozmar ani důsledek nudy. Chile po volebním vítězství křesťansko-demokratického politika Eduardo Freie (hlavou státu byl v letech 1964-1970) se totiž stala místem, kde se posílila šance na mírový přechod k čemusi, co vytvářelo lepší podmínky pro vliv komunistického východu. Bylo jedno, jak je to daleko, tu šanci náleželo uchopit a to se také stalo. Skomírající residentura byla náhle posílena a její činnost se záhy kvalitativně zlepšila. Do počátku roku 1965 nebyl v Chile zverbován ani jeden agent, situaci změnil návrat z USA jednoho chilského diplomata, který byl získán československou rozvědkou v USA, tento byl v Santiagu de Chile převzat k řízení. Šlo o agenta s krycím jménem „Adam“, pozoruhodnou postavu chilské diplomacie. Jeho krycí jméno bylo záhy přizpůsobeno úsu chilskému, čili StB jej pojmenovala na písmeno „T“ , ale to není to nejzajímavější na jeho případu – tento agent byl StB využíván ještě dlouho po Pinochetově převratu v roce 1973 a vše nasvědčuje tomu, že své služby poskytoval i KGB. Tento muž, jakkoliv byl jakousi šedou diplomatickou myškou, odehrál důležitou roli v jedné události, která se zapsala do světových dějin. To už však nebyl řízen StB. O tom budu referovat zanedlouho.
Zpět k Santiagu de Chile. Ve skutečnosti sice nějaká práce byla od roku 62 byla příslušníkem StB provedena, ale jeho účinnost vzhledem k četným problémům (i osobním) byla mizivá. Teprve ono „dobudování legální residentury“ v roce 1965 bylo tím podnětem, který dal rozvědce ty správné grády, což pak vedlo k reálným efektům, jež se dostavily zhruba po dvou letech koncepčně i kádrově změněné práce – vedlo totiž k verbovkám v roce 1967 přímo na území Chile z řad občanů této země.
Residentura zde pak působila až do zářijového převratu generála Augosto Pinocheta v roce 1973. Za zmínku stojí, že jednou ze sebevražedných obětí tohoto puče přímo v presidentském paláci La Moneda, kde si život odebral i tehdejší president Salvador Allende, byl jeden z agentů rozvědky StB – Augusto Olivares. Byl I. správou MV veden jako důvěrný styk právě od zmíněného roku 1967, kdy se stal prvním získaným k tajné spolupráci Chilanem na území této země.
StB zde pak v průběhu několika málo let byla s to ke spolupráci získat kolem desíti spolupracovníků vedených jako agenti a důvěrné styky (prozatím jsem identifikoval třináct tajných spolupracovníků vedených rozvědkou jako důvěrné styky a agenti) . K tomu nutno připočíst větší počet tzv. styků a typů, čili osob, s nimiž byli rozvědčíci v kontaktu a získávali od nich informace či služby. V roce 1969 StB definovala šestnáct hodnotných pramenů, zdrojů získávaných informací v Chile, to znamená, že v rámci kódového označování pramenů zpráv číslicí na počátku řady čísel jich v této zemi používala šestnáct. Ne všichni z nich byli už tehdy agenty či důvěrnými styky, někteří byli teprve v rozpracování, ale už i tak plnili roli důvěryhodných informátorů. Nepočítám zde československé tzv. ideospolupracovníky, čili de facto agenty, kteří byli StB získáváni ke spolupráci zpravidla před odjezdem do zahraničí. Lze říci, že výkon pražských zpravodajců se po roce 1965 v Chile přiblížil výkonům dosahovaným na jiných residenturách.
Pozoruhodnou kapitolou v dějinách československé rozvědky je tzv. akce Andromeda – šlo o akci uskutečněnou na území Chile v době vlády vojenské junty – v letech 1975-1980, kdy podle záznamů StB w Santiagu opět fungovala hluboce zakonspirovaná residentura.
O residentuře v Santiago de Chile lze tudíž říci, že se narodila dvakrát, jednou v květnu 1962, kdy byla zřízena a nějakým způsobem pak složitě existovala či spíše vegetovala (bez zřetelných výsledků), a podruhé v roce 1965, kdy byla „dobudována“, čili posílena a lépe umístěna. Ten druhý počátek byl opravdovým plnohodnotným operativně-zpravodajským nastartováním špionážní práce v této daleké zemi.
Na základě bádání činnosti čs. rozvědky v jiných latinskoamerických zemích (např. v Brazílii či Uruguayi) lze říci, že zpravidla od založení residentury trvalo dva až tři roky, nežli StB byla schopna se v dané zemi etablovat natolik, že mohla úspěšně plnit své operativní úkoly. Takto nahlíženo lze za chilský start považovat teprve rok 1965, jakkoliv nelze podceňovat práci vykonanou prvním residentem „Hejdukem“. Za zmínku stojí např. ta okolnost, že KGB se v roce 1963 obrátila na StB s prosbou, aby ta obsluhovala jejich šifrové spojení směrem z Chile ven. Sovětský resident byl schopen přijímat šifrové zprávy z Moskvy, avšak nemohl odpovídat. Proto byl tímto pověřen onen s. „Hejduk“, který byl v té době na residentuře sám, tzn. že neměl k disposici ani šifréra a musel vše dělat sám, v tom i posílat sovětské šifry. Takže toho i navzdory podmínkám zvládal celkem dost.
O tom, že rok 1965 byl pro práci StB v Santiagu de Chile přelomovým svědčí i např. dokument z 10. prosince 1965 náčelníka 8. odboru I. správy mjr. Jiřího Boreckého, v němž hodnotí uplynulý rok z hlediska uskutečněných aktivních opatření. Petr Rendek na webu minulost.cz přináší výčet všech aktivních opatření (AO), která rozvědka realisovala v daném roce na celém světě. My si nyní jen všimneme, že se v onom výčtu nachází i Chile (šlo o význačný pokrok oproti předchozímu období), kde se uskutečnila dvě AO: MORA a PANAR. Ve výčtu použité zpravodajské sítě, s jejíž pomocí se tato AO uskutečnila jsou uvedena dvě krycí jména: Talio a Tufo.
Tehdy šlo o „typy na DS“ (důvěrný styk), nikoliv ještě agenty. Talio to je Augusto Olivares, Tufo – správně Tufi, je Alberto Gamboa. Oba byli, jak již bylo řečeno, získáni jako DS v roce 1967, nicméně již o dva roky dříve byli používání pro dosahování cílů československé rozvědky I. správy StB.
Registrační záznamy I. správy StB (rozvědky) obou důvěrných styků, čili „Talio“ a „Tufi“ v Protokolu registrace osobních svazků tajných spolupracovníků a níže (odděleno červenou čárou) v Archivním protokolu agenturně operativních svazků. Protokol registrace – zde StB zaznamenávala zavedení svazku na agenty či důvěrné styky, zatímco v Archivních protokolech rozvědka zaznamenávala zápisy o ukončení případu. Lze vidět, že oba byli zavedeni do registračního systému společně v srpnu roku 1967, avšak datum uložení do archivu (čili konce jejich případu pro StB) je v obou případech odlišné.
Vyhledat libovolného tajného spolupracovníka československé rozvědky v databázi StB si může dnes každý. Online archivní pomůcka Archivu bezpečnostních složek je přístupná každému na adrese https://www.abscr.cz/jmenne-evidence/. Tam stačí souhlasit s upozorněním a následně lze vyhledávat osoby podle jména a příjmení, data narození či krycího jména, jakož i dle registračního nebo archivního čísla. Výsledek je jen zobrazení příslušného evidenčního zápisu, nikoliv obsah složky. Čili získáme informaci o tom, zda daná osoba byla rozvědkou Státní bezpečnosti vedena jako agent, důvěrný styk či jako typ v rámci objektového svazku. Teprve studium daného svazku (a dalších zdrojů, kterými jsou objektové svazky a svazky operativní korespondence) umožňuje učinit závěry pokud jde o míru a hloubku spolupráce s StB té či oné osoby.
V souvislosti s Augusto Olivaresem stojí za zmínku ještě jedna okolnost. Bývalý bodyguard Fidela Castra, Juan Reinaldo Sánchez, který utekl z Kuby, ve své knize Skrytý život Fidela Castra (české vydání Jota, 2017; španělsky: La Vida Oculta de Fidel Castro – Juan Sánchez) napsal:
„Ještě dřív, než k dosažení tohoto cíle vůbec mohlo dojít, pronikli Manuel Piñeiro a agenti kubánské zpravodajské služby do okolí Salvadora Allendeho a infiltrovali je. Nejdřív získali pro svou věc novináře Augusta Olivarese, tehdy tiskového poradce prezidenta Allendeho a ředitele veřejnoprávní televize. Podle Rudovouse byl Olivares, přezdívaný „El Perro“ („Pes“), „náš nejlepší informátor“ v Santiagu. „Díky němu Fidel vždycky věděl jako první, co se děje uvnitř Monedy [chilského prezidentského paláce]. Někdy dokonce ještě dřív než sám Allende!“ vychloubal se často Piñeiro.“
Toto je informace „z druhé ruky“, Sanchez o tom slyšel, nebyl přímým účastníkem tohoto konkrétního děje.
Ale něco je na věci, to totiž také naznačují záznamy ve svazku vedeného rozvědkou StB na Olivarese, jakož i ta okolnost, že vlastně rokem 1970 (čili se zvolením Allendeho presidentem) trvající spolupráce StB s tímto důvěrným stykem náhle uvadá – tento případ patří k těm nejzajímavějším, jaké StB vedla v Chile, a určitě zanedlouho zveřejním další informace.
Vladimír Petrilák
Napsat komentář