Existuje pražská stopa polské operace Angola?

Sdílej:

@StBnoBrasil/5.8.2016 V Knížce vydané v roce 2006 v universitním nakladatelství Varšavské university pod redakcí Marcina F. Gawrického a Wiesława Lizaka pod názvem Kuba a Afrika, spojenectví pro revoluci, jsem narazil na vskutku pozoruhodnou pasáž. Ke konci kapitoly, podepsané Piotrem Płachtańskim a Jackem Wasilewským je totiž zmínka o úlovku z archivu portugalské tajné policie PIDE/DGS, který autoři bádali v souvislosti s tématem knížky. Tím je hlavně kubánská přítomnost na africkém kontinentu, export revoluce a rovněž – v souladu s tezemi v práci – jakási nezávislost Havany na Moskvě, kdy Havana si razila mnohdy vlastní politiku, která iritovala Moskvu. Práce vznikla, jak již bylo zmíněno, v roce 2006, je proto zřejmé, že autoři nemohli čerpat z mnoha dnes již dostupných zdrojů, které by jistě některé souvislosti posunuly, ne-li změnily.


Chci upozornit z této již tématem zajímavé práce na jednu jedinou věc – na onen úlovek z portugalského archivu. V knížce se ocitla parafráze celého záznamu pořízeného portugalskými rozvědčíky pracujícími na počátku šedesátých let na delegatuře v Angole. Tam Portugalci bedlivě mapovali aktivity socialistických zemí, které podporovaly (nejen verbálně) všechna národně-osvobozenecká hnutí usilující o osvobození jejich zemí “z okovů kolonialismu”, v tom i angolská. Tehdy šlo hlavně o Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA) a Národní osvobozenecká fronta Angoly (FNLA). Tato hnutí vzhledem ke své antikoloniální a levicové (MPLA) orientaci měla podporu socialistického tábora. Knížka je hlavně o kubánské přítomnosti na černém kontinentu, ale okrajově si všímá i angažovanosti dalších socialistických zemí. V podkapitole věnované postoji Varšavy se ocitl úryvek záznamu pořízeného angolskou delegaturou portugalské tajné služby PIDE/DGS v roce 1962 nebo 1963:

Podle tohoto portugalského záznamu nejvyšší orgány Polské lidové republiky organisovaly akci, spočívající v verbování agentů v polské komunitě žijící tehdy v Brazílii. Tito pak byli odesílání via Praha do Polska, kde v několika střediscích měli být politicky a vojensky školeni. Následně tito agenti, dle hlášení Portugalců, měli být dislokování v Angole, kde plnili funkci vojenských poradců MPLA. Podle autorů záznamu osobou odpovídající za tuto akci byl – a zde je doslovná citace – generál Wojciech Jauuzelski. V záznamu je ještě upřesnění, že dosud (do roku 62 nebo 63) kolem 40 Poláků dorazilo do Prahy. (zdroj: Spisy FRAIN, kap. VII, s.18, Archiv PIDE/DGS Del. Angola No 11.19.C No 1840).

Polští autoři v další části této kapitoly zpochybňují relevanci této informace. Odvolávají se na pamětníky, se kterými hovořili, a naprostou absenci potvrzení této informace v jiných zdrojích. Bývalí vysocí portugalští i angolští představitelé autorům řekli, že si na nic takového nepamatují a navíc polské kontakty s MPLA jsou datovány teprve od roku 1966. Je tedy možné, jak spekulují polští autoři, že portugalští rozvědčíci tehdy na základě jakýchsi nesourodých střípků informací sepsali zprávu nezakládající se na pravdě. Autoři vylučují, že by Polsko tehdy mohlo nějak politicky a vojensky zasahovat v Africe.

Podívejme se na to, co můžeme s jistotou říci dnes. Generál Jaruzelski v té době, které se záznam týká, už byl divizním generálem. Velel tehdy divizi polské armády ve Štětíně. Až od roku 1965 byl náčelníkem generálního štábu ve Varšavě. Jenže už od července roku 1961 Jaruzelski byl náčelníkem Hlavní politické správy Polské armády, čili nejvyšším komunistickým politrukem a to rozhodně byla tehdy funkce mnohem důležitější, nežli velení divizi. Tuto funkci plnil do roku 1965. Postavení této správy v tehdejších struktuře polské armády bylo ekvivalentní postavení Ústředního výboru strany ve strukturách civilních. Jinými slovy, Hlavní politická správa rozhodovala prakticky o všem nejdůležitějším a bylo to ústředí velitelsko-organisační struktury vojska. Jaruzelski tudíž jakožto hlavní politruk byl zároveň členem kolegia Ministerstva obrany a Vojenské rady Ministerstva obrany. Měl tudíž postavení, které nevylučovalo organisování a provádění zahraničních akcí diverzní povahy. Nutno říci, že je přinejmenším podivné, že se jeho jméno, jakkoliv ve zkomolené podobě, nějakým způsobem stalo známým v daleké Angole.

Polská aktivita v Brazílii

V Brazílii rozhodně žije velká komunita potomků několika vln polské emigrace. Většinou tito lidé nepatří k těm nejbohatším vrstvám společnosti, proto lze předpokládat, že v 60. letech 2é. Století bylo možné mezi nimi lovit, nalákat hodně lidí za finanční odměnu, verbovat je jako agenty. Polsko mělo Brazílii, stejně jako Československo, své diplomatické zastoupení včetně konzulátu v Curitibě, tedy ve městě, kolem něhož (a v němž) žilo a dosud žije nejvíce Poláků v Brazílii. Lze předpokládat, že polské diplomatické zastoupení, stejně jako československé, sloužilo také jejich rozvědce – vojenské i civilní. Technicky to tudíž proveditelné bylo. Polsští rozvědčíci či emisaři mohli získat desítky agentů, slíbit jim dobrodružství a velké peníze a tyto dopravit přes Prahu někam do školících center v Polsku. Čtenář se zeptá: a co brazilská kontrarozvědka? Musela by si takové poměrně velké akce všimnout. Inu, nemusela. V té době, a víme to z důkladného bádání činnosti StB v Brazílii, si komunističtí rozvědčíci mohli v Brazílii dělat skoro vše, co se jim zachtělo. Tento stav trval až do 1.4.1964, kdy v zemi došlo k převratu, moci se ujala antikomunistická junta a teprve tehdy brazilské úřady začaly tvrdě potírat všechny formy komunismsu, a také si všímat nediplomatických aktivit diplomatických zastoupení socialistických států. Do té doby podmínky pro agenturně-operativní práci byly přímo idylické. Takřka žádné sledování, takřka žádné intervence (až na nepatrné výjimky) v podobě vyhoštění atd. Technicky tudíž v tehdejší Brazílii do roku 64 tato operace byla proveditelná. Po vojenském puči spíše nikoliv, ale podle portugalského záznamu šlo buďto o rok 62 nebo 63.

Praha – existuje československá stopa?

Dle výše uvedeného měli tito polští Brazilci cestovat do Polska přes Prahu, proto musí být – pokud k tomu došlo – v Praze nějaká stopa, 40 lidí (ne.-li více) cestujících z kapitalistické ciziny, kterou tehdy Brazílie pro ČSSR byla – toho si někdo u nás musel všimnout. Dosud jsme v materiálech, které shromáždila StB k brazilské tematice na nic takového nenarazili. A už máme probádáno opravdu hodně, vyjádřeno počítačově, notně přes 100 GB dat. Ale jak víme z Akce Manuel (transfer latinskoamerických teroristů a partyzánů z Kuby přes Prahu zpět do Latinské Ameriky), kterou rozvědka StB spoluorganisovala, československá špionážní služba si byla vědoma toho, že neví o všech cestujících projíždějících Prahou v rámci této akce. Tato operace probíhala od roku 1962. Podstatnou část těchto teroristických turistů pomáhala odbavit StB, ale rozvědka si všimla skutečnosti, že pro ni neznámá část cestovatelů byla odbavována i jinými strukturami – ÚV KSČ, mezinárodními organisacemi působícími v Praze – a tato část operace (a patrně nikoliv malá část) byla tudíž zcela mimo kontrolu StB. O nich prostě v ABS (Archivu bezpečnostních složek) nic nenajdeme. Pokud popisovanou operaci prováděla polská vojenská rozvědka při jakési součinnosti libovolné jiné struktury, která v dané době nechtěla, aby o akci StB věděla, a mělo-li to požehnání např. ÚV KSČ, je možné, že StB to nemusela nebo dokonce nesměla monitorovat. Přišel-li takový rozkaz z Moskvy, tak byl určitě bez reptání splněn.

Výše uvedené poznámky jen signalisují skutečnost, že tato operace mohla proběhnout – alespoň do fáze příjezdu agentů do Polska. Jakkoliv citovaní autoři tuto eventualitu vylučují – a hovořili s pamětníky z portugalských a angolských úřadů – jméno Jaruzelského v hlášení je natolik silným argumentem, že stojí za to věc ještě ověřit. Pokusíme se o to.

V.Petrilák

Sdílej:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *