My agenty nemáme

Sdílej:

 

Ve svazku agenta PAULO (také ŠOTEK, KAT),

který byl veden na brazilského novináře Roberto P. v období 1959 -1965, jsem narazil na popis ideo rozhovoru, který vedl soudruh řídící orgán se svým agentem. Tento dokument vrhá světlo na způsob přesvědčování a také poblouznění Brazilců pokrokového zaměření v 60. letech minulého století. Agent PAULO byl zaverbován 16. prosince 1960 v Maxim baru v Rio de Janeiro. Byl to velmi užitečný agent, jehož prostřednictvím rozvědka vykonala v Brazílii celou řadu aktivních opatření. Dodával také rozvědně cenné dokumenty. Jelikož byl získán – slovy rozvědky – na bází ideologické-finanční (prostě nebyl až tak přesvědčeným obdivovatelem socialistického tábora, hlavně potřeboval peníze), jeho morálka nebyla vždy ideální.

To se projevovalo tím, že občas nedocházel na schůzky se svým řídícím orgánem.

Když došlo k takové situaci, že PAULO nedošel na pevně stanovenou schůzku, jeho řídící orgán mohl schůzku vyvolat. K tomu měli dohodnutý způsob – je o tom záznam ve svazku agenta, kde je popsán tento způsob vyvolání schůzky:

Ř.O. (řídící orgán) nakreslí na sloup před budovou 525 na Rua Visconde Pirajá (v Rio) bílou křídou kolečko ve výšce 150 cm od země. Sloup je černý, železný, stojí na levé straně od východu z domu č. 525. Kolečko nakreslí tak, aby osoba která vychází z domu znamení viděla aniž by musela sloup obcházet. Toto znamení znamená, že se uskuteční schůzka na druhý den ve 12.30 hod v restauraci DOM CICILLO.

V březnu 1961 se PAULO několikrát nedostavil na schůzky, ba ignoroval i tu vyvolanou znamením. Nakonec ke schůzce došlo v dubnu a řídící orgán částečně omlouvá ve zprávě do Prahy svého agenta Paula tím, že v těch dnech (v březnu) často pršelo a déšť proto mohl smýt znamení křídou. Nicméně rozvědčík si uvědomil závažnost situace – nekázeň agenta – a rozhodl se, že provede ideologicko-politické školení. To ostatně patřilo k povinnostem rozvědčíků, měli své spolupracovníky nejen řídit, vytěžovat, ale také politicky vychovávat.

Soudruh Jezerský (krycí jméno ř.o., kterým byl František V.) dále píše, že vzhledem k této nekázni agenta se rozhodl věnovat schůzku 7.4.1961 úplně, “pouze k pohovoru” Popis tohoto pohovoru, argumentace československého rozvědčíka, stojí za to citovat.

Musím však dovysvětlit ještě některé okolnosti. Agent PAULO je sice novinářem, pracoval pro tři listy, ale potřeboval hodně peněz, protože musel platit dvě domácnosti. Bývalou manželku a pobyt dětí v drahém internátu a pak ještě svou milenku. Ty milenky, to byl tehdy v Brazílii běžný jev. Proto PAULO hodně pracoval a proto také rád pracoval pro Československo, protože např. za články, které mu ř.o. zadával k uveřejnění v brazilských listech dostával celkem slušné peníze. A na přijaté peníze vystavoval potvrzení – to rozvědka požadovala, aby byl na agenta kompromitující důkaz. Vydělával si tedy nejen tedy u svých zaměstnavatelů, ale rovněž u československé residentury v Rio de Janeiro, čili platila ho i StB. Nicméně v průběhu spolupráce došlo k jedné změně – PAULO totiž dostal skvělou nabídku od amerického masného trustu působícího v Brazílii. Stal se šéfem tiskového oddělení Syndikátu FRIO SaO Paulo. Tam si vydělával opravdu slušné peníze. Pro čs. Rozvědku i toto jeho nové místo bylo zajímavé, neboť šlo o syndikát americký, čili agent se tímto dostal do prostředí, které směrnice a veškeré dokumenty StB vždy definovaly jako HN – to znamená HLAVNÍHO NEPŘÍTELE, tím byly v prvé řadě Spojené státy a také kapitalistické země. Jenže PAULO si v tom syndikátu vydělával opravdu hodně a asi proto začal kašlat na schůzky s československým rozvědčíkem. Soudruh Jezerský celkem správně vycítil, která bije a proto se rozhodl zapůsobit na agenta ideologicky. Spolupracovník PAULO svým umístěním ve vlivných novinách a americkém syndikátu, který podle zpráv PAULA hodně ingeroval do brazilských záležitostí (tím více tam mohl být agent užitečný) byl příliš cenný, bylo nutné udělat vše pro zvětšení jeho kázně. Soudruh Jezerský si uvědomoval, že finančně americký masný průmysl se svým agenturním fondem neporazí, proto se na to rozhodl jít jinak.

Dejme slovo Jezerskému.

(text přináším bez úprav, tak jak byl napsán, jen si dovoluji některé pasáže zvýraznit)

Uvedl jsem mu, že mě to připadá jakoby se podstatně změnil ve svém přesvědčení. Že žije v prostředí zahraničních trustů, kde má možnost vidět jakými prostředky si tito kupují lidi a získávají je pro sebe, že na toto vynakládají milionové částky. Zatímco my jak sám několikrát uvedl, nepracujeme velkoryse a zdá se mu, že neděláme téměř nic proti Američanům. Uvedl jsem, že my nebudeme nikdy používat způsob, jako používají USA abychom kompromitovali lidi a kupovali je, protože kdo se dá koupit jednomu, dá se koupit i druhému a to je živel nespolehlivý. My naopak věříme v lidi, v jejich charakter, v jejich přesvědčení. My jsme hluboce přesvědčeni, že pracujeme pro nový řád, který musí zvítězit a který nabývá stále větší převahy. On se dívá na všechno očima masových (soudruh Jezerský zde má na mysli patrně masných) trustů kterýmžto prostředím žije.

My se díváme na všechno z daleko širšího měřítka. On zná hospodářskou a finanční moc USA, ale nezná moc našeho tábora. Mě to připadá, jakoby ztrácel tu důvěru, kterou měl. Já jsme měl za to, že ho mohu považovat za přítele, ovšem jeho jednání ukazuje, že jsem se buď mýlil anebo on svoje přesvědčení změnil. Poukázal jsem na mezinárodní úspěchy SSSR a našeho tábora na poli zahraniční politiky, na technické pokroky (poslední případ Gagárin) kdy SSSR již daleko předčil USA i s celou jejich technikou. Poukázal jsem na to, že on nezná historii hnutí v LDS (lidově-demokratických státech, to pro ty mladší na vysvětlenou) že SSSR začínal z ničeho a během krátké doby ve které byl z velké části znovu zničen válkou, se dostal na dnešní výši. Aby se mohl lépe orientovat doporučil jsem mu knihu “VELKÉ SPIKNUTÍ” od Sayerse a Kahna, která nyní v Brazílii vyšla. Zakoupil jsme mu ji s tím, že mu nedávám jiný úkol než aby si knihu přečetl, že její obsah znám a budu jej s ním konzultovat (rozhovor byl přirozeně delší, toto je strušný výtah).

PAULO reagoval tak, že se napřed omlouval, že … měl málo času . Přesvědčoval mne, že svoje přesvědčení nezměnil a že již bude poctivě n a schůzky chodit. I když nebude nic mít, resp. Když nebude mít dost času, tak alespoň přijde a vysvětlí situaci.

Knihu Velké spiknutí četl. Na další schůzce uvedl, že již přečetl 200 stran, že nyní je mu již všechno daleko jasnější a učinil dotaz co on vlastně je, jaký má titul. Doslovně řekl: “Tak já jsme tedy jako agent ministerstva zahraničních věcí ČSSR? Nebo jaký mám titul?” (zde uveďme, že jeho přítel Jezerský byl pro něj diplomatem, nikoliv špionem, Jezerský pracoval na vyslanectví ČSSR v Rio a nikdy svému agentu neřekl, že je residentem čs. rozvědky v Brazílii) Uvedl, že čte o činnosti Reilyho v SSSR a má za to, že jsme mu knihu doporučil, aby se mu ujasnilo.

Odpověděl jsem, že knihu jsme mu doporučil, aby se mu ujasnilo jaká byla v té době situace v SSSR, jak bylo vše zničené a že SSSR začínal z ničeho… Že jsem touto knihou chtěl upevnit jeho přesvědčení v tom smyslu, aby pochopil, že náš řád, který je založený na skutečné svobodě všech vrstev obyvatelstva je spravedlivý a není jej možno porazit. Že nebyl poražen v době, kdy byl SSSR slabý a rozvrácený, takže myslet dnes na porážku tábora LDS je šílenstvím.

Pokud sed týká otázky jeho titulu je nutno vidět, že knihu psali američtí novináři, že termíny jsou tam psány v kapitalistickém duchu. My nepoužíváme slovo agent, ani agenty nemáme. My věříme v charakter lidí, máme přítele a pomocníky, kteří pomáhají jak nám tak své zemi a mírumilovným lidem celého světa. My si takových pomocníků vysoce vážíme, nepokládáme je za agenty, ale za naše pomocníky – přátele a takto s nimi jednáme.

Vážíme si i jeho pomoci, pokládáme jej za svého přítele, který nám pomáhá odhalovat cíle a taktiku imperialistů a nepřítel míru.

PAULO byl s odpovědí spokojen. Doporučil jsme mu knihu přečíst celou, že si ji pak zhodnotíme. Cíl proč jsme mu ji dal, že jsem mu objasnil, ať v tom nehledá nic mimořádného, protože v tom nic mimořádného není. …

Od té doby na schůzky chodí – pokračuje soudruh rozvědčík ve své zprávě. Další schůzky jsme pak věnoval přípravě AO Tajvan a Tlak. …

Podle mého názoru, končí Jezerský zprávu, bude nutno se zaměřit na PAULA aby získával zprávy resp. Dokumenty a dělal AO tak, aby jej bylo možno odměňovat. I když jeho finanční situace je nyní relativně dobrá, jsou u něho peníze, přes jeho přesvědčení, velkou hnací silou.

Tolik ze zprávy z Ria…

https://www.facebook.com/brasilstb/photos/a.381531675339324.1073741831.380327268793098/381531695339322/?type=3&theater ude je jedna stránka z onoho hlášení soudruha Jezerského ve věci politického školení
Není to žádný vlastenec ani nacionalista
Čs. rozvědka pracovala v 60. letech v Brazílii s mnoha agenty. Jedním z nich byl novinář Roberto P. , agent PAULO, později dostal krycí jméno KAT. Schůzky řídícího orgánu (čili rozvědčíka) s agentem se konaly dost často a lze tudíž říci, že “naši” špioni měli možnost agenta dost dobře poznat. KAT, s nímž byl proveden ideologický pohovor, o kterém je yde více v textu “My agenty nemáme”, byl předán v roce 1962 jinému rozvědčíkovi, protože jeho předchozí ř.o. se vrátil do vlasti. U této příležitosti verbovčík napsal hodnocení – Záznam o stavu agenta KATA při předání. Píše v tomto záznamu o tom, jak je agent využitelný, na čem pracuje atd. V bodě Jednání s KATEM řídící orgán poznamenal: “KAT má za to, že pracuje pro pracovníka MZV ovšem je si vědom, že se jedná o práci, která není normální pro zaměstnance MZV a proto se snaží styk utajit.” Jinými slovy – ví, že je agentem, jakkoliv mu dříve soudruh resident kladl na srdce, že “my agenty nemáme”. Ale mnohem hrozivěji zní jiná slova z tohoto záznamu, kde resident píše: “KAT není žádný nacionalista a vlastenec a je možno jej použít i proti Brazílii.” Píše to tentýž resident, který KATA zverboval na ideologicko-finanční bázi, čili něco ideového v něm viděl, ale už po nějaké době spolupráce, kdy ho celkem dobře poznal onu ideovost vlastně zcela vyloučil. K předání došlo v roce 1962, spolupráce s agentem trvala de facto do roku 1964. Pak rozvědka raději na tohoto člověka resignovala, protože jeho zištný přístup ke spolupráci nedával jistotu, že ve ztížených podmínkách po vojenském puči českosl. rozvědčíky neshodí.
Osoba agenta KATA je dosti záhadná. Zatímco jiné agenty se daří identifikovat, najít o nich záznamy v brazilských zdrojích, tento člověk tam prakticky neexistuje. U novináře, který byl poměrně dobře situovaný, psal přinejmenším pro tři listy, je to opravdu podivné.
Aby podivnostem nebyl konec – jeho svazek, dle razítka v Archivním protokolu agenturně operativních svazků, byl v prosinci 1983 zničen. A přesto jsem tento svazek mohl studovat. Nebyl zničen.

Tento spolupracovník byl hodnocen jako poměrně dosti užitečný, jeho prostřednictvím se podařilo provést několik aktivních opatření – dodejme, že úspěšně. Měl být použit dokonce I mimo Brazílii, rozvědka počítala s tím, že jej pošle do Afriky, aby tam provedl průzkum prostředí v jedné zemi. Byl formulován konkrétní návrh, v němž bylo napsáno:

Vážený soudruhu ministře, v Portugalské Guineji se rozvíjí národně osvobozenecké hnutí, s jehož vedoucími činiteli v emigraci udržuje naše rozvědka spojení. (26.10.1961 – věc – vyslání agenta residentury Rio de Janeiro s rozvědnými úkoly do Portugalské Guineje).

Z této cesty, se kterou agent předběžně vyslovil souhlas, aniž by věděl o co přesně jde, nakonec sešlo.
(O aktivitě čs. rozvědky v této portugalské kolonii je více v Securitas Imperii 9, v článku Martina Pulce.)

Ale byl později vyslán s podobnou misí do jiné země, kde ČSSR nemělo ani residenturu ani dipl. styky a naši občané tam měli problém se dostat. Proto byl použit brazilský státní příslušník ve službách čs. rozvědky.

Sdílej:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *