Ruben Montedónico, rozvědný styk „Monarca“ residentury Mexiko

Uruguayský seznam nazvaný „Agenti a další“ je nutné doplnit o dalšího rozeného Uruguayce, jakkoliv žijícího od roku 1976 v Mexiku a tehdy majícího italský pas.

Tento novinář byl kontaktem rozvědčíka používajícího krycí jméno „Hrubiš“ (pravé jméno: Jozef Erényi, oficiálně první tajemník čs. ambasády pro tiskové záležitosti). Tomuto styku je věnován celý podsvazek v objektovém svazku Mexiko – báze (reg. č. 12555/336), byl rozvědkou rozpracováván v období od ledna 1988 patrně do konce roku 1989.

Po prvním vzájemném oťukávání, kdy ještě zdaleka nešlo o bezprostřední rozvědné rozpracování, „Hrubiš“ o novináři mexických novin El día napsal: „Rád sa počůvá, prezentuje lˇavicové názory. Tieto silno podfarbuje protiamerickými postojami. Menovaný je cca 45 ročný, má fúzy a je vysoký 173 cm. V rozhovore vyslovil pochybnosti – velmi umiernené k ekonomickej prestavbe v ZSSR. Vysoko oceňoval mierové úsilie ZSSR a osobne M. Gorbačova v boji za svetový mier.“ Erényi byl původem z východního Slovenska, z cizích jazyků ovládal ruštinu, španělštinu a angličtinu. Ve službách StB (čili Federálního ministerstva vnitra) byl od roku 1975. Do Mexika vyjel jako kapitán, v roce 1988 byl povýšen do hodnosti majora.

Odhad rozvědčíka, který měl již za sebou tříleté působení na residentuře v Madridu (1980-1983) a v Mexiku byl již od roku 1987, byl celkem správný. Montedónico se narodil v r. 1948, bylo mu tudíž 40 let.

V první fázi onoho „oťukávání“ šlo o kontakty lehce zdůvodnitelné oficiálním posláním Erényiho, byl to tzv. tiskař a jako takový zcela přirozeně vyhledával novinářské kontakty s cílem  hledání možností prosazování československých zájmů v mexickém tisku.

Nicméně Ruben Montedónico profesionálního špiona zaujal a ten styk s ním dále prohluboval. V červnu 88. roku v záznamu popisujícím další kontakt v restauraci Boca del Rio na ulici Av. San Cosme (zdá se, že restaurace existuje doposud a nyní vypadá jako na snímku z google maps po pravé straně) již „Hrubiš“ sondoval jeho možnosti a ochotu. Na schůzce právě v této restauraci, kde se podávají mj. mořské pochoutky, zkušený rozvědčík poprvé zaznamenal, že některé informace předané stykem jsou „rozvědného charakteru“ a již byly residenturou využity a zaslány tzv. krátkou cestou, čili urychleně. Tehdy už se objevila úvaha, že by tohoto novináře deníku El Día šlo využívat jako kanál k AO (aktivním opatřením).

V listopadu téhož roku „Hrubiš“ poměrně sebevědomě tvrdí, že styk je již rozpracovaný minimálně v kategorii rozvědný typ, že byla ověřená jeho ochota publikovat články o mexicko- čs. akcích (zde uvedl text o elektrárně v Las Peňitas) a že „urychlením rozpracovania styka je možná jeho realizácia buď v kategorii RK /rozvedný kanál/, resp. v kategorii „DS“. Tím měl zpravodajec na mysli agenturní kategorii důvěrný styk.

Na tomto záznamu je vidět, že někdo rukou dopsal pokyn žádající vyhodnocení možného zařazení do vyšší kategorie.

V srpnu „Hrubiš“ poprvé obdaroval ES (čili již tzv. evidovaný styk) malým dárkem, košíčkem z broušeného skla. Šlo o malou pozornost u příležitosti narozenin (10.8.).  Montedónica, slavilkoneckonců  kulatiny, čtyřicítku. Dárky byly v rozvědčiské praxi používány jako první forma motivační odměny, kdy si takto řídící důstojník pomaloučku zavazoval informátora – předáš informaci – dostaneš odměnu.  Muselo to dělat s citem a taktně, proto zpravidla nejprve nasazoval drobné pozornosti z repre fondu residentury. Viděl-li, že pramen přijímá dárek bez rozpaků anebo s předstíranými rozpaky, což špion, který absolvoval i psychologické školení uměl poznat, dostal tak signál, že návnada funguje a lze ji stupňovat.

V podsvazku po tomto datu jsou šifrové zprávy s konkrétními politickými informacemi, které novinář předával a které residentura uznala za důležité a poslala je do centrály rozvědky. Dle šifrovky z ledna roku 89 novinář již dostal krycí jméno „Monarca“. V tomtéž měsíci se StB obrátila na KGB s prosbou o provedení lustrace Montedonica. Šlo o standardní postup, kdy se zjišťovalo co o osobě, o kterou měla rozvědka již eminentní zájem, vědí tzv. přátelé, případně o to, aby se služby, pokud KGB s touto osobou pracuje, se nedublovaly a případný střet zájmů vyřešily včas.

Odpověď KGB přišla 13. února 1989 a vyplývá z ní, že Sověti znají osobu MONTEDONICO RUBEN z roku 1987, že je ženatý, manželka je Mexičankou), že pochází z Uruguaye a že měl oficiální kontakt se sovětskou ambasádou v Mexiku. KGB proti němu neměla žádné kompromitující materiály.

To znamenalo zelené světlo pro případné hlubší rozpracování, protože KGB tímto dala najevo, že osobu sice zná, ale nepracuje s ní.

V březnu zlomového 89. roku byl „Monarca“ Centrálou hodnocen jako infopramen residentury, který ve své informační činnosti dosahuje vysoké produktivity při malé frekvenci schůzek, čili bylo konstatováno, že rozpracovávaná osoba má rozvědné možnosti s že je zcela reálná perspektiva jejího získání ke spolupráci ještě v tomto plánovacím období. Někdy kolem května „RS Monarca“ přestal pracovat v novinách El Día a našel si místo v periodiku Unomásuno, což mělo, dle jeho slov, důvody spíše finanční. V té době mu československý rozvědčík dal druhý dáreček – flašku whisky.

A to je de facto poslední záznam v tomto podsvazku, je z června roku 1989, jelikož Montedónicovo nové místo v mexických novinách bylo postem zahraničního dopisovatele, je pravděpodobné, že tato okolnost značně ztížila možnost organisovat setkání, hlavně kvůli častým zahraničním výjezdům pramene.

 

V každém případě do listopadu se pravděpodobně neuskutečnila žádná schůzka a pak víme, co přišlo – konec komunistického režimu v Československu a následné zrušení StB.

 

Pokud jde o „Hrubiše“, z personální dokumentace rozvědky vyplývá, že Mexiko opustil 23.10. 1989.Čili k jeho odvolání do Prahy došlo ještě před tzv. Něžnou revolucí a podle všeho mělo spíš spojitost s vypršením jeho tříletého pobytu na zahraniční residentuře, kde byl od 25.11.1987. Řídící orgán, vzhledem k okolnostem, nestihl také tohoto RS (rozvědného styka) předat jinému rozvědčíkovi residentury StB v Mexiku.

 

Je tedy zřejmé, že kádrový příslušník I. Správy SNB (tedy StB) prostě nestihl získat novináře uruguayského původu jakožto tajného spolupracovníka čs. rozvědky jaksi z důvodu vis maior, prostě zasáhly objektivní okolnosti a následně i Historie.

 

Co se týče Montedónica, je očividné, že zůstal u svých levicových názorů, což si lze ověřit četbou jeho článků dostupných na internetu, které publikoval takřka až do své smrti 19.12.2025 (https://www.jornada.com.mx/2025/12/21/politica/006n1pol) např. v uruguayském týdeníku Voces.

Československá komunistická rozvědka až do konce své existence používala metodologii, dle které se snažila pracovat s lidmi majícími tzv. pokrokové názory. Nesmělo sice jít přímo o členy komunistických stran, ale zpravidla šlo o osoby s výrazně marxistickými nebo levicovými postoji. Dalším příznivou okolností pro případné získání tajného spolupracovníka byly jeho antiamerické a samo sebou i antiimperialistické názory. Toto vše bylo v tomto popisovaném případu splněno. Jen časový faktor selhal.

Formálně vzato Rúben Montedónico Rodriguez nebyl tajným agentem spolupracujícím s rozvědkou komunistického Československa. Nicméně se stal objektem zájmu této služby (jeho existenci zaznamenal i sovětský KGB) a v rámci té předběžné etapy styku mezi profesionálním špionem a objektem došlo k jakési souhře a předávání informací. Troufám si tvrdit, že zvláště v Mexiku, jakémsi ráji špionáže, inteligentní novinář musel brzy vycítit o co v té relaci ve skutečnosti jde. Že nejde jen a pouze o povrchní kontakt s diplomatem komunistické země. Možná i v tom, že si uvědomil jaké je druhé dno nové známosti, lze hledat příčinu změny zaměstnání, což pro něj znamenalo více cestování, méně času stráveného v Mexiku? Těžko říci. O tom můžeme jen přemítat, jistotu mít nebudeme.

Vladimír Petrilák