Uruguayské střípky

Sdílej:

Alberto Héber Usher

Člen Státní vládní rady, kolektivního orgánu, který v Uruguayi v 60. letech plnil roli kolektivní hlavy státu, Alberto Héber Usher. V letech 1966-1967 byl presidentem republiky. Rozvědka StB ho chtěla rozpracovat a snad i získat jako tajného spolupracovníka, měla k němu přístup zajištěný agentem “Riosem”, který se s Heberem znal z parlamentu, ale tyto plány vzaly za své, neboť Heber se politicky přeorientoval na USA, stal se dokonce tím, kdo navrhoval přerušení diplomatických styků se Sovětským svazem,  pak razil silně proamerickou politiku, nakonec ztratil pozici a stal se pro čs. rozvědku naprosto nezajímavým.


Alfredo Melhem

Zajímavá zmínka. Ke konci února 1966 dostal náčelník 1. správy Ministerstva vnitra, čili rozvědky, plukovník Josef Houska dotaz z KGB zda českoslovenští kolegové nerozpracovávají jakéhosi Alfredo Melhema narozeného v roce 1922. KGB šlo o to, aby jim Čechoslováci v tomto případě nelezli do zelí, neboť ho sovětští přátelé totiž sami rozpracovávají.  14. března téhož roku centrála po dotazu u residenta v Montevideo mohla s klidným svědomím do Moskvy odepsat, že čs. rozvědka tohoto předsedu asociace pokrokových uruguayských novinářů nerozpracovává, že s nim byl ve styku diplomat z ambasády, ale zcela legálně a nešlo o nic rozvědného.  Zda Sověti rozpracovali tohoto novináře s úspěchem, o tom již ve svazku není nic.  S jistotou lze jen říci, že KGB se živě o tohoto člověka zajímalo.

Nutno však dodat, že ve svazku rozvědky StB věnovaném novinářům v Uruguayi to není jediná zmínka o tomto člověku. Další je z ledna 1968 a jmenuje se Záznam o styku residentury a týká se právě Dr. Alfredo Melhema. Původem Libanonce, narozeného v Brazílii (Sao Paulo), uruguayského státního příslušníka. Seznámil se s ním ideospolupracovník “Omar” (reg.č. 42877, bližší údaje zatím nelze určit) a ten tuto známost předal kádrovému příslušníku na residentuře s. Jezerskému (krycí jméno). Styk nahlásil do Prahy a centrála to vyhodnotila jako “zajímavý styk” a přikázala rozvíjet tento kontakt. Nic o Sovětech. Jezerský se tudíž s Menhemem dále setkával a získával od něj užitečné informace, za které mu platil americkými cigaretami. Mezitím provedl prověření typa prostřednictvím jiného agenta “Raracha”, to vyznělo příznivě. Jezerský na dalších schůzkách novináře a lékaře dokonce odměňoval finančně, měl za co, Melhem totiž předával nejen ústní informace, ale i písemné zprávy. Ale Jezerský sám napsal v jedno z hlášení, že jakkoliv se jejich vzájemný styk upevňuje, nelze ještě hovořit “o spolupráci v rozvědném smyslu!

Nicméně v červenci 68 tento nadějný typ dostal krycí jméno, “Segal” a byl zpracován návrh na rozpracování typa rezidenturou v Montevideu. V tomto návrh je uvedeno, že “Segal” chce spolupracovat z ideologických důvodů, ale že je na tom také hmotně zainteresován.

V červnu a červenci se s Jezerským setkal celkem čtyřikrát a za informace dostal dvakrát 5000 uruguayských pesos (celkem asi 40 amerických dolarů v přepočtu).

 

4.10. si centrála všimla, že se před dvěma lety o tohoto novináře a lékaře zajímala sovětská rozvědka. Toto zjištění bylo zasláno na residenturu do Montevidea s prosbou, aby do úplného vysvětlení záležitosti byls se “Segalem” udržován styk jen na oficiální bázi.

 

V listopadu přišla odpověď z KGB a z ní se pražská centrála dozvěděla, že – a zde citujeme: “Segal jej jejich agenturním případem, se kterým po určitou dobu nebyli ve styku“. Proto také Jezerskému přikázala zastavit veškeré operativní rozpracování.  Jezerský tak postupně a taktně učinil, stihl se ještě do obdržení rozkazu několikrát se Segalem setkat, opět mu dal za předané informace celkem 10 000 v místní měně (40 USD) a na vánoce dvě flašky whisky.

 

Ve svazku již další zmínky o tomto novináři a lékaři sifilisu nejsou.

 

Z výše uvedeného lze usuzovat (a jde pouze o hypothesu), že “Segal” byl patrně spolupracovníkem KGB, nevíme proč  došlo k přerušení styku mezi spolupracovníkem a jeho sovětským řídícím orgánem. Je dost možné, že ono přerušení znamenalo pro “Segala” citelnou finanční ztrátu a proto se obrátil na Čechoslováky, aby si opět mohl přivydělat.

O jeho spolupráci s KGB se ve svazku vedeném StB nedočteme, jsou zde pouze výše uvedené informace. Z nich vyplývá, že kdyby nebyl předmětem operativního zájmu sovětské rozvědky, patrně by byl zverbován jako agent StB.

Alfredo Melhelm žil v letech 1922-1996.


 

 

V.Petrilák

Sdílej:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *