Vivian Trías, nejproduktivnější agent StB v Latinské Americe

Sdílej:

Dvojí život známého levicového intelektuála, čili uruguayské panoptikum, část 2.

Las venas abiertas de América Latina, První vydání rok 1971

StbnoBrasil 4.8.2017 Vivian Trías je pro uruguayské, ale i latinskoamerické, levicové intelektuály jakousi ikonou, symbolem. Dodnes je paměť o něm živá, byť zemřel v roce 1980. Význačná a aktivní nadace v Montevideu nese koneckonců jeho jméno (Fundacion Vivian Trías) a jeho knihy jsou i nadále citovány takřka všemi levicovými intelektuály od Mexika přes Bolívii či Uruguay až po Argentinu a Chile. Všechny dostupné životopisy uvádějí hodně informací o jeho tvorbě i životě, zmiňují to, že do Socialistické strany Uruguaye vstoupil v roce 1938, že byl profesorem historie v liceu v jeho rodném městě Las Piedras, že byl dvakrát poslancem, že byl vězněn za své přesvědčení, že byl generálním tajemníkem Socialistické strany a hlavně, že napsal celou řadu knih, brožur a novinových článků. Bibliografie Viviana Tríase je vskutku bohatá. Jde o celou řadu publikací, v nichž autor z marxistického hlediska kritizuje imperialismus, Spojené státy americké či neokolonialismus praktikovaný západními koncerny v Latinské Americe. Nebyl komunistou, ale chválil socialismus a kritizoval liberální kapitalismus. Trías svými myšlenkami ovlivnil hodně levicových intelektuálů, ze všech jmenujme alespoň Eduarda Galeana, autora snad nejslavnější latinskoamerické knihy – Otevřené žíly Latinské Ameriky, kterou proslavil mnoho let po jejím vydání v roce 2009 venezuelský president Hugo Chavéz, kdy právě tuto knížku věnoval tehdejšímu americkému presidentovi Obamovi. Eduardo Galeano přiznal, že Vivian Trías byl jakýmsi jeho guru, učitelem, a podobně dodnes smýšlí hodně jihoamerických levicových intelektuálů. (Galeano o tom hovoří např. zde: http://www.republica.com.uy/galeano-las-raices-de-su-pensamiento/)

Všechny životopisy Viaviana Tríase, které jsem dohledal na internetu, mají však jednu podstatnou vadu. Něco v nich totiž chybí. Něco, jak se zdá, dost závažného. Marně bychom v nich totiž hledali jakoukoliv zmínku o tom, že celých 13 let vedl dvojí život, že od roku 1964 až do roku 1977 byl agentem rozvědky státu za železnou oponou – Československé socialistické republiky, a jmenovitě: StB. Tohoto muže znají nejen latinskoameričtí levicoví intelektuálové, ale dobře ho znala rovněž československá rozvědná služba 1. správy Státní bezpečnosti.

Předání agenta sovětským přátelům

V archivu československé tajné policie StB se dochoval celý svazek věnovaný tomuto význačnému mysliteli. Z osobního svazku tajného spolupracovníka zaujme již první stránka s tzv. kontrolním listem. Zde příslušník StB s krycím jménem Vnouček (pravé jméno: Čestmír Vepřek, V letech 1974 – 1977 mjr. Čestmír Vepřek, krycí jméno Vnouček, nar. 15.5.1926 pracoval jako starší referent MZO, ekonom rozborář na československém zastupitelském úřadu v Montevideo, był zde vyslán 52. odborem 1. spray StB, čili odborem zabývajícím se špionáží v Americe. O práci Vepřka pro rozvědku se zmiňuje např. Michal Zourek ve své knížce Checoslovaquia y el Cono Sur 1945-1989. Relaciones políticas, económicas y culturales durante la Guerra Fría (str. 210), vydané v roce 2014 v Praze.) zaznamenal, že agent, na kterého byl svazek veden, tedy Vivian Trías, byl předán sovětským přátelům, čili rozvědce KGB. K předání došlo z toho důvodu, že v roce 1977 StB zrušila svou residenturu v Montevideu a aby výkonný a velmi užitečný agent neležel ladem, byl patrně vyžádán Sověty. Ti měli ostatně dokonalý přehled o všem, co StB nejen v Uruguaji dělala.

Spolupráce s agentem byla ukončena 8. listopadu roku 1977, což opět stvrdil svým podpisem (záznamu) soudruh Vnouček. Z tohoto tedy vyplývá, že uruguayský spolupracovník StB měl zhruba roční dovolenou ve svém vztahu ke zpravodajským službám zemí tzv. východního bloku.

Jedná se tady skutečně o onoho slavného a ceněného Viviana Tríase?

Tak si porovnejme dva obrázky – první je z uruguayské verse wikipedie

A druhý obrázek pochází z osobního svazku tajného spolupracovníka rozvědky StB s krycím jménem „Rios“. Je tedy z tajného zdroje, který pořídila tajná služba komunistického Československa a který je nyní přístupný badatelům a každému, kdo o to projeví zájem. Stačí si podat žádost v Archivu bezpečnostních složek (ABS) v Praze.

Jak vidíme, souhlasí i jméno a příjmení, datum, ba i dokonce místo narození. Čili 30.5.1922 v uruguayském Las Piedras, což je kousek od Montevidea,cca 25 km od centra hlavního města. Tedy souhlasí to. Akorát, že ve wikipedii nenajdeme ani slovo o nějaké práci pro cizí rozvědku či rozvědky.

Doplnění z 29.10.2017 – po odvysílání 19.10. 2017 televisního programu v uruguayské stanici VTV, ve kterém novinář Gabriel Pereyra hovořil o spolupráci Viviana Tríase s rozvědkou StB, uruguayská wikipedie tuto informaci v hesle Vivian Trías uvedla.

Dodejme, že StB ve své dokumentaci, před zverbováním tohoto Uruguayce zaznamenala (podobně jako stejně jako uruguayská wikipedie), že byl autorem několika knih „kritizujících americký a britský imperialismus v poměru k zemím Latinské Ameriky“.

napsal kapitán Vlastimil Veselý, nar. 5.5.1925

Není žádných pochyb, že jde o onoho Viviana Tríase, kterého wikipedie popisuje jako „autora důležitých a uznávaných studií řadících se do proudu historického revisionismu“.

Československého rozvědčíka s krycím jménem Vlasák seznámil s budoucím agentem již v roce 1961 uruguayský politik uváděný v záznamech StB jako Chifflet. Jde o socialistu Guillerma Chiffleta. Zatímco Chifflet (nar. 15.9.1926 v Montevideu, https://es.wikipedia.org/wiki/Guillermo_Chifflet) byl jedním z mnoha tzv. styků, které rozvědčík v rámci své práce musel vést, a známost s ním se z hlediska zpravodajské služby nepřerodila v nic závažnějšího, tak nová známost s Tríasem, o němž Vlasák napsal, že je „sdílný a zdá se, že jeho poměr ke mně je srdečný“, přinesla po několika letech neočekávaně dobré ovoce – dobré samozřejmě pro čs. rozvědku. Ostatně o tom, že si Vlasák s Triásem obzvláště dobře rozuměli svědčí mj. i to, že první jejich schůzka v restauraci Alhambra trvala od 22.00 do 1.00 v noci (21.7.1961) a druhá v jiné restauraci na začátku srpna téhož roku trvala dvě hodiny. Tři hodiny trvající posezení s novým známým byly pro uruguayského intelektuála zlomové – rozhodly o tom, že v nedaleké budoucnosti svou věrnost Socialistické straně Uruguaje, jejímž členem byl podle wikipedie od svých 16 let, tj. od roku 1938, doplní dalším věrnostním vztahem – tentokrát k československé výzvědné službě StB. Později dokonce svou politickou stranu vlastně nabídne StB, ale o tom snad někdy jindy.

Dlužno dodat, že v 70. letech byl československou zpravodajskou službou hodnocen jako její nejlepší agent v celé Jižní Americe. Např. v hodnocení z roku 1971 jeden z důstojníků 1. správy StB napsal o Tríasovi tato slova: „Rios (krycí jméno pro Viviana Tríase) je hodnocen jako jeden z nejlepších agentů naší správy“, a v roce 1973, kdy padl návrh na zvýšení pravidelné měsíční odměny pro agenta (činila tehdy 200 amerických dolarů) byl hodnocen následovně: „Ve zpravodajské činnosti patří Rios k nejproduktivnějším agentům odboru 52 (Odboru zabývajícího se USA a Latinskou Amerikou). Předává ústní informace, písemné zprávy i dokumenty.“ Když byl v Santiago de Chile školen v umění psaní tajnopisem, školící důstojník o něm naspal: „Rios je kvalitní agent, vše si zapamatoval. Měl veliký zájem se vše naučit a prokázal vysokou schopnost absorbovat přijaté informace.“ Jistě, českoslovenští rozvědčíci nepsali o něm jen v superlativech, viděli i jisté nedostatky, které byly dány tím, že šlo o Jihoameričana, ale to nic nemění na skutečnosti, že po celou dobru spolupráce s rozvědkou Státní bezpečnosti byl pro tuto službu velmi užitečným, cenným a věrným spolupracovníkem. A také dokonale utajeným, protože se o jeho činnosti nedozvěděla uruguayská kontrarozvědka a ani jeho mnozí přátelé (vyjma jeho manželky), které využíval či dokonce zverboval, aby pracovali pro československou špionážní službu aniž by o tom však věděli. Zverboval je totiž pod cizí vlajkou, sice z podnětu StB, ale svým známým, které takto získal ke špionážní práci, řekl, že jde o činnost ve prospěch Socialistické strany. Ve skutečnosti tuto činnost financovala a řídila československá rozvědka, které Rios předával veškeré informace získané od svých agentů. Proto také byl Trías označován v dokumentaci StB jako agent-verbovčík. Toto označení bylo samo o sobě jistým vyznamenáním, znamenalo to, že šlo o neobyčejně užitečného agenta, který nejenže sám spolupracoval, ale dokázal ke spolupráci připoutat také jiné lidi.

O tom, že Rios měl čilé a hluboké kontakty s československou ambasádou, kde sídlila residentura StB, věděla jen jeho manželka, kterou Trías také zverboval a která se tak stala rovněž agentkou StB, plnila roli spojky. Trías byl nejen produktivním, ale také všestranným agentem – nejen předával zprávy či tajné dokumenty, ale – a to byla nesporně podstatnější část jeho práce ve prospěch komunistické rozvědky ČSSR – byl velmi účinný v provádění tzv. aktivních opatření, které byly později v 70. letech označovány jako PA – psychologické akce. Tyto byly prvořadě namířeny proti tzv. hlavnímu nepříteli, tj. proti USA, měly za úkol podkopat posici, zviklat důvěru nebo přímo diskreditovat posici a politiku Spojených států. V rámci těchto opatření Trías publikoval materiály inspirované StB, ať v časopisech či novinách (hlavně v Epoca, El Sol a Izquierda) nebo ve svých knížkách. Znamená to, že naprostá většina jeho dodnes citovaných a vydávaných knížek byla přímo financována a inspirována československou tajnou službou StB. Zde musíme učinit důležitou poznámku – vydání každé knížky bylo v očích StB aktivním opatřením, každé mělo svůj název, svůj rozpočet a svou složku. Záznamy o těchto operacích byly ve své drtivé většině zničeny, nejsme tudíž s to je popsat s naprostou přesností. Ale v osobním svazku agenta Riose se dochovaly zmínky o těchto jednotlivých aktivních opatřeních – tedy publikovaných knížkách. Ve svazku jsou uvedeny např. finanční částky předané řídícím důstojníkem agentovi s určením na výdaje spojené s konkrétním aktivním opatřením, což zpravidla byla konkrétní publikace (knížka). Na základě těchto fragmentů informací lze poměrně spolehlivě určit, které knihy Viviana Tríase byly autorem napsány na pokyn a za peníze pražské rozvědky. Snad lze říci, že takřka všechny (anebo naprostá většina) jeho publikace v letech 1964-1976 vznikly za přičinění StB. Znamená to, že československá rozvědka měla vliv na obsah knížek, pomáhala s distribucí a platila vydání a ještě dodatečně autora odměňovala americkými dolary. Ale komunistická špionážní služba měla větší ambice, proto agent Rios zorganizoval v rámci AO (aktivního opatření) MINA socialistickou mládežnickou organisaci, která pak na pokyn Tríase (obdržený od jeho řídícího důstojníka z StB) organisovala protiamerické demonstrace, rozhazovala antiamerické letáky a byla dokonce schopna provádět i násilné akce. Na vše, tj. i knihy či jiné publikace jakož i na akce v rámci AO MINA, dostával samozřejmě finance od StB.

Ostatně, jakkoliv byl získán na ideologickém základě, to znamená, že pracoval pro StB z přesvědčení, byl za svou práci pravidelně a dobře odměňován. Nejen lahvemi whisky či americkými cigaretami, ale také tvrdou, imperialistickou valutou – nejprve pravidelně každý měsíc dostával 150, a později 200 amerických dolarů. StB mu financovala také některé jeho zahraniční cesty (do Chile, Peru aj. a to i tehdy, když byl zámožnější a pobíral poslanecký plat), které Trías využil pro realisaci vlastních zájmů, ale i pro plnění úkolů, které dostal od československé rozvědky. Z těchto cest ostatně zpracovával dle zadání rozvědky obsáhle zprávy. Navazoval nebo obnovoval styky, které StB chtěla rozvědně využít – např. s tehdejším chilským presidentem S.Allendem, se kterým se Trías dobře znal. Příjem peněz „Rios“ potvrzoval stvrzenkami, které na pokyn StB podepisoval falešným jménem. Tyto stvrzenky psané rukou Tríase jsou všechny ve svazku.

Plánek ukazující, kde v Las Piedras RIOS bydlí
Skutečný stav, Gogole maps
Dodneška stojí před Tríasovým domem betonový sloup, nakreslený na plánku StB.

Pražská výzvědná služba Riosovi hradila rovněž náklady spojené s pronájmem konspiračního bytu – ty byly za dobu jeho špionážní kariéry tři a StB je používala pro kontakt s Riosem, což bylo bezpečnější nežli běžně používané schůzky v restauracích či parcích. Celkové výdaje na agenta Riose tak dosáhly dost závratných výšek, ale Státní bezpečnost to nepovažovala za vyhozené peníze. Jak napovídají již citovaná hodnocení, StB si cenila agenta Riose jako jednoho z nejlepších v celé Latinské Americe, proto jistě své výdaje na něho považovala za adekvátní, ne-li malé v poměru k tomu, co vše pro pražskou výzvědnou službu udělal.

Vzhledem k tomu, že Vivian Trías je dodnes uznávanou a i vlivnou postavou levicového intelektuálního světa Latinské Ameriky, můžeme říci, že se StB nemýlila a že rozhodně tohoto agenta nepřeplatila.

Československá rozvědka v roce 1977 svou činnost v Montevideu ukončila, ale zůstali tam Sověti a ti si Riose vyžádali. To víme z výše zmíněné krátké poznámky na kontrolním listu ve svazku agenta vedeném StB. Jak a zda vůbec probíhala služba tohoto agenta pro KGB – to samozřejmě nevíme. Je možné, že mu nemoc nedovolila pro ně pracovat. Je možné, že úkoly svých nových řídících orgánů plnil stejně oddaně jako v předchozím období. KGB převzala spolu agentem RIOSEM celou agenturní síť, kterou zbudoval on sám – to potvrzují záznamy na kontrolních listech těchto agentů zverbovaných pod cizí vlajkou, tedy Riosem, ale pod legendou, že pracují pro Socialistickou stranu. Jak dlouho tato síť fungovala? Používala KGB tyto agenty i po smrti Viviana Tríase v roce 1980? Nevíme. Možná že až se jednou otevřou moskevské archivy se to dozvíme. Možná by to mohl zjistit nějaký jihoamerický badatel důkladnou analýzou životopisů těchto lidí. Možná přeci jen něco zachytila uruguayská kontrarozvědka.

My můžeme pouze zmapovat činnost této sítě v době, kdy byla pod kontrolou a řízením StB. K tomu máme potřebné zdrojové dokumenty. Tuto síť samozřejmě také v budoucnosti popíšeme.

Vivian Trías je osobou výjimečnou – z doposud poznaných a identifikovaných agentů působících v Brazílii či Argentině nebo Uruguaji jsme dosud nenarazili na tak produktivního, schopného a spolehlivého tajného spolupracovníka StB. Imponující je také délka spolupráce – minimálně třináctiletá životnost agenta (kontakt byl navázán již v roce 1961 a tehdy také začala spolupráce, čili již před získáním byl platným spolupracovníkem, ale tuto dobu do agenturní působnosti v souladu s praxí StB nezapočítáváme) je také svým způsobem pozoruhodná. Tento člověk byl dvakrát zatčen a ani jednou neprozradil své napojení na cizí rozvědku. StB ho hodnotila jako oddaného agenta. Bylo to jistě zapříčiněno shodou zájmů (marxista), ale i finančním zajištěním, které mu pražská zpravodajská služba poskytovala. O tom je v jeho svazku také řeč – zvykl si na peníze od StB a jejich absence by byla pro něho poměrně citelná.

Velmi cenné pro StB bylo také to, že agent Rios se neomezoval jen na svou vlast, jeho působnost sahala i daleko za hranice Uruguaye. V 1964 roce např. pomohl při aktivním opatření namířeném proti brazilské vojenské juntě, v 70. letech navázal kontakt s chilským presidentem Allendem a plnil úkoly v Peru. Jeho knížky psané z rozkazu StB se vydávaly ve Španělsku, Argentině, Chile či Mexiku nebo jinde v Latinské Americe. To vše jen zvyšovalo akceschopnost československé rozvědky, která prostřednictvím tohoto intelektuála působila celokontinentálně a vlastně ještě šíře.

Patrně to byl opravdu nejvýkonnější agent ze všech spolupracovníků StB v Jižní a Střední Americe. Agent, čili člověk, který se rozhodl sloužit cizí zemí, a to ještě v době, kdy v Uruguaji byla normální parlamentní demokracie (vojenský puč tam proběhl v roce 1973, diktatura trvala do roku 1984). Mimochodem, stojí za povšimnutí, že Riosova spolupráce s komunistickou rozvědkou trvala o rok déle než doba vlády vojenské diktatury. A to do toho nezapočítáváme případnou spolupráci s KGB, o níž nevíme, zda k ní skutečně došlo či nikoliv. Pokud ano, tak je nutné přidat další skoro dva roky…

StB nejen že vnímala Viviana Tríase jako spolehlivého a oddaného agenta, ale zaznamenala také i to, že i sám Trías si je dobře vědom toho, že pracuje pro cizí zpravodajskou službu, čili dobře věděl, že uruguayské pesos a americké dolary, které dostával od svých řídících důstojníků (západní terminologie tyto lidi označovala jako kontroléry) nebyly dárky, ale šlo o konkrétní odměnu nebo krytí nákladů. Bez problému byl přebírán dalšími a dalšími důstojníky StB, kteří ho po celou tu dobu spolupráce s StB vedli. Celkem ho v Uruguaji řídilo šest důstojníků StB (krycí jména: Vlasák, Trnka, Jezerský, Hejduk, Neklan, Holubec), kteří pracovali jako diplomaté nebo obchodní zástupci na zastupitelském úřadu Československa v Montevideu.

Ba ani puč v roce 1973 nijak výrazně nezměnil formu ani rozsah jeho spolupráce s StB, lze dokonce říci, že to československá rozvědka byla opatrnější a více vystrašená zhoršením agenturně operativních podmínek pro vlastní práci v této zemi, nežli její agent. Riose tato změna neodradila a dál si přivydělával vykonáváním nejstaršího řemesla světa (vedle prostituce).

Po převratu ztratil poslanecký mandát, vrátil se do licea, kde opět vyučoval historii. Ovlivňoval desítky mladých studentů, kterým měl vštěpovat historii vlastní země a tím i snad lásku k vlasti. Myslím si, že ponecháme uruguayským historikům či intelektuálům pokus o novou definici postojů Viviana Tríase, to oni by měli popsat jeho morálku, jeho pojetí vlastenectví (jakožto nacionalista a marxista razil národní socialismus), obohacené dlouholetou prací pro rozvědku komunistického Československa. Mimochodem, za zmínku stojí také ta okolnost, že i události kolem roku 1968 v Československu nikterak nezlomily jeho odhodlání pracovat ve prospěch StB. Sice nejprve se sympatiemi pohlížel na dubčekovské reformátorské křídlo v Komunistické straně Československa, které se snažilo komunismu vtisknout tzv. lidskou tvář, ale brzy pochopil, že šlo o úchylku a pak v rozhovorech se svým řídícím důstojníkem vyjadřoval podporu Husákovskému režimu, které se sovětskou pomocí potlačilo veškeré reformátorské snahy předchozího stranického vedení. Inu, asi velmi dobře věděl, že chlebodárce není vhodné kritizovat…

Skutečnost, že tento význačný levicový intelektuál, který dodnes v Latinské Americe platí za neotřesitelnou autoritu, byl dlouholetým a spolehlivým spolupracovníkem komunistické československé rozvědky je natolik závažná, že jsme se rozhodli zveřejnit jméno tohoto agenta.

Jeho svazek je veden pod registračním číslem 43943, archivní číslo 16776.

První stránka obsáhlého svazku agenta RIOS

Memorandum sepsané před zverbováním Viviana Tríase.

Stvrzenka z 3. května 1965, potvrzující, že pan Veselý předal 150 amerických dolarů, podepsán Felix Lopez, tímto jménem na pokyn StB Trías podepisoval stvrzenky. Veselý bylo pravé jméno důstojníka StB používajícího krycího jména „Vlasák“.

Fragment jedné ze zpráv agenta Riose.

Jelikož svazek agenta Riose obsahuje 12 podsvazků a většina z nich má kolem 600 stran, jde o výjimečně bohatou dokumentaci popisující dosud neznámou činnost tohoto spolupracovníka StB. Najdeme zde např. popisy schůzek agenta s jeho řídícími důstojníky (kteří vystupovali jako českoslovenští diplomaté, ale ve skutečnosti to byli rozvědčíci StB), kterých za ta dlouhá léta spolupráce proběhlo bezpočet, více než 300. Ve složce jsou i zprávy psané přímo agentem, je zde bohatý výčet všech jeho styků, které využíval (anebo navrhoval jejich využití) pro svou špionážní činnost, a byly to kontakty exklusivní – znal mnoho význačných politiků či novinářů nebo ekonomů, měl možnosti i v presidentském úřadu. Pro StB byl prostě opravdovým pokladem – člověk, který svým vzhledem a svou intelektuálskou povahou ani trochu nesplňoval klasickou představu výkonného špiona, byl v očích StB nejlepším tajným spolupracovníkem v Latinské Americe.

Tento článek je nutné vnímat toliko jako všeobecný úvod k popisu práce agenta Riose. Ze svazků StB můžeme poznat popis člověka, jak ho viděla československá rozvědka, co pro ni dělal, jak mu platila, jaké s ním měla plány atd. Materiály shromážděné pražskou výzvědnou službou na rodáka z Las Piedras jsou skutečně bohaté. A také závažné, podepsané stvrzenky, vlastní zprávy a jiné dokumenty ve svazku činí závěr, že Trías opravdu spolupracoval s StB více než pravděpodobným. Samozřejmě jsme otevřeni každé věcné a fakty podložené polemice, díky které se přiblížíme k objektivní pravdě.

Vladimír Petrilák

 

Sdílej:

3 thoughts on “Vivian Trías, nejproduktivnější agent StB v Latinské Americe

  1. Rád bych viděl podpis p. Tríase pod dohodou o spolupráci. Jinak by se jednalo o fiktivní spolupráci, z které měl kádrový prospěch samotný “Vlasák” a mohl si to proto celé vymyslet. Některé nesrovnalosti: skenované rozhodnutí o zavedení zřejmě doplnil někdo mluvicí portugalsky, neboť slovo “rua” (ulice) je portugalské; ve španělštině by to mělo být “calle”. Vrchol nevěrohodnoti je tvrzení, že protiamerické spisy Viviána Tríase byli inspirovány StB. Kdo zná jeho dílo ví, že celý život byl antiimperialistický laděný politik ale zároveň nebyl zrovna zastáncem “reálného socialismu”.

    1. Takřka u žádného tajného spolupracovníka StB zverbovaného z řad cizinců v zahraničí neexistuje podpis vázacího aktu. Tato praxe platila v Československu, rozvědka toto nepoužívala. Záznam nazvaný Rozhodnutí sepsal soudruh Jezerský (krycí jméno), který předtím působil v Brazílii, patrně proto napsal rua namísto calle. Pokud jde o inspiraci jeho publikací rozvědkou StB – toto nelze vysvětlit zde v krátkém příspěvku, budeme k tomu publikovat něco většího, kde to řádně vysvětlíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *