Z informací, které jsem dosud odhalil o činnosti československé rozvědky v době komunismu v Latinské Americe, je známo, že jedna z prvních residentur I. Správy StB (civilní rozvědky) se nacházela v hlavním městě Mexiku. Spolu s rezidencemi v Rio de Janeiru a Buenos Aires fungovala od roku 1952. Od 60. let 20. století došlo k prudkému nárůstu aktivit StB v Latinské Americe. Zatím si nikdo nevšiml, že kromě civilní rozvědky StB působilo v této oblasti také československé vojenské zpravodajství – Zpravodajská správa Generálního štábu (ZS/GŠ, wikipedie). Ve svém dosavadním výzkumu jsem objevil jednotlivé agenty pracující mj. v Argentině a Uruguayi. Jejich výkonnost z hlediska zpravodajského nebyla (obvykle) valná, protože jim chybělo přímé řízení, které je s to realizovat právě resident.
Mexiko jsem zmínil v souvislosti s nejnovějším mým objevem – od srpna 1963 zde totiž fungovala residentura vojenské rozvědky Československé socialistické republiky. Zatím nevím, do kdy byla tato residentura byla aktivní, ale v tuto chvíli už mohu říci, že resident pracující pod diplomatickým krytím (byl tajemníkem československé ambasády pro kulturní záležitosti) asi po dvou letech práce v terénu řídil svou agentskou síť. Byl v ní například poručík mexické armády, který pracoval pro ZS/GŠ z finančních důvodů, a major mexického letectva. Postupem času byla tato síť rozšířena o bývalého vojenského atašé Mexika ve Spojených státech. Práce této residentury byla primárně zaměřena na průzkum skutečného stavu ozbrojených sil USA. Dlužno dodat, že o její existenci na ambasádě byl informován velvyslanec a také fungující zde residentura civilní rozvědky, čili I. Správy StB.
Mexiko bylo vojenskými zpravodajci vnímáno jako s relativně příznivá základna pro protiamerické aktivity. Zpravodajský důstojník používající krycí jméno „364“ (personální důstojníci ZS/GŠ používali krycí jména skládající se ze tří číslic, zatímco tradiční krycí jména se používaly pro spolupracovníky a agenty) v jedné z poznámek popisujících operační situaci poznamenal: „je pro nás velmi příznivý silný nacionalismus Mexičanů a jejich antipatie ke všemu americkému. Dobrou pomocí je také korupce a úplatkářství, které je bohužel vlastní nejen vyšší společ. vrstvě, ale i zdejší pracující třídě. Je třeba ji využít, v čemž nemám však dostatečnou praxi“.
Start práce residenta byl poměrně dlouhý, zpočátku se nedokázal vyrovnat se skloubením své legální práce s prací pro rozvědku. Navíc nepříliš velkou pomocí mu byli dva spolupracovníci z řad československých zaměstnanců v Mexiku, jejichž zpravodajská hodnota byla prakticky nulová. Spolupracovnice „Turistka“ dokonce svým chováním vzbuzovala nevoli v čs. kolonii. Stýkala se s cizinci a měla snad i milenecký poměr s jedním z čs. Diplomatů. Její chovcání bylo označováno jako takřka amorální.
Na začátku roku 1965. Hlavní ústředí vojenské rozvědky uvažovalo o likvidaci této residentury, ale právě v tomto roce se důstojníkovi ZS/GŠ podařilo poprvé naverbovat agenty a doručit do Prahy informace, které byly vyhodnoceny jako „střední kvality“. Na konci téhož roku se tedy dospělo k závěru, že residentura má perspektivu, a do Mexika byl vyslán druhý důstojník z ústředí, aby posílil zpravodajské aktivity. Ve druhé polovině 60. let nebyla síť agentů československého vojenského zpravodajství tak rozsáhlá jako síť agentů civilní rozvědky, která tam působila, jak jsem již zmínil, od roku 1952, ale byl to prvek, který podle názoru Hlavního ústředí měl svou hodnotu a určoval, že československé vojenské zpravodajství v této oblasti pracovalo i nadále.
Přístup k dokumentům vytvořeným ZS/GŠ je o něco obtížnější než k dokumentaci StB. Nejde o jejich utajení, jsou badatelům přístupné stejně jako jiné dokumenty v Archivu bezpečnostních složek, ale problém je v tom, že jsou méně prozkoumané, bylo pro ně vyvinuto méně metodických pomůcek a hledání archiválií je v tomto případě spíše hledáním jehly v kupce sena.
Podařilo se mi potvrdit totožnost některých agentů pracujících v Mexiku pro československou vojenskou rozvědku, ale dokud neprobádám jejich svazky, jejich jména nezveřejním.
Vladimír Petrilák
Napsat komentář