Venezuela
Residentura Caracas fungovala od března 1962 r. až do počátku 1990 r.
Prvním residentem v Caracasu byl důstojník StB s krycí jménem „Charvát“, pravé jméno: Richard Hochman nar. 29.9.1926. Do hl. města Venezuely přiletěl 30. března i hned následujícího dne zahájil práci. Tato residentura nejprve spojení s centrálou rozvědky v Praze udržovala složitě přes Rio de Janeiro. Pracovní podmínky pro rozvědku zprvu nebyly příliš pohodlné, neboť rozvědčík byl umístěn na Obchodním zastoupení ČSSR.
V roce 1962, kdy residentura vznikla, úkoly byly stanoveny následovně:
- nasadit agenturu do Latinské Ameriky
- ochrana kubánské revoluce
- zjišťovat pokrokové činitele (kromě členů komunistické strany), kteří jsou schopni v určité etapě stanout v čele osvobozeneckého hnutí v jednotlivých zemích Latinské Ameriky.
V roce 1963 jako hlavní objekty, kterými se rozvědka v Caracasu měla zabývat, byly určeny:
- Ministerstvo zahraničních věcí, zvláště ekonomická sekce a protokol
- Ministerstvo vnitra, zahraniční sekce
- Národní kongres
- Presidentská kancelář
- objekty Hlavního nepřítele (čili USA)
Kádrový důstojník StB pracující pod krytím obchodního delegáta začal verbovat v roce 1963, nejprve šlo o tzv. důvěrné styky, až v roce následujícím byly získáni tajní spolupracovníci v kategorii agent.
V letech 1966-1967 agenturní síť zahrnovala tři agenty a pět důvěrných styků, v roce 1970 agenti byli tři, důvěrných styků bylo šest, ale v březnu téhož roku dva byli ze sítě vyřazeni.
V roce 1969 působili na residentuře Caracas dva důstojníci StB, oba jakožto představitelé Ministerstva zahraničního obchodu.
V roce 1973 byl zaveden objektový svazek s registračním číslem 12533 v němž byly soustřeďovány písemnosti za účelem přípravy, provedení a vyhodnocení psychologických akcí ve Venezuele (čili aktivních opatření). Tento svazek byl převeden do jiného svazku, který shromažďoval dokumentaci týkající se aktivních opatření, v rámci tohoto převodu byly přeneseny dokumenty týkající se těchto aktivních opatření realisovaných ve Venezuele: AO Bramuto, AO Agitka, AO Cigáro a AO Muklíř. Prozatím nejsem s to říci, o co v těchto aktivních opatřeních šlo. Tato informace pouze potvrzuje, že i v 70. letech československá rozvědka prováděla ve Venezuele svá aktivní opatření.
V 80. letech došlo k jisté proměně sítě agentů – např. v roce 1983 bylo ve Venezuele řízeno čs. rozvědkou až pět agentů, z čehož dva byli Uruguaycji, kteří do země emigrovali. V 80. letech residentura Caracas měla stabilně tři až čtyři kádrové příslušníky residentury (bez šifrového pracovníka), což tuto residenturu řadilo k těm obsazenějším v rámci Latinské Ameriky.
Toto posílení početního stavu residentury se pak odrazilo i na agenturní síti, která se v roce 1987 rozrostla na šest agentů.
Prvním venezuelským agentem StB mohl být již v roce 1951 Pablo Rojas Guardia, II. tajemník venezuelského vyslanectví v Praze, který v Československu byl v letech 1950-1952. Guardia byl uznávaným novinářem, básníkem a spisovatelem, důležitým pro venezuelskou avantgardu. V jednom pochvalném textu na jeho téma můžeme o něm čísti: „Celý svůj život si udržoval úzký vztah se svou rodinou, což byla jeho hlavní podpora v jeho literární kariéře.“ Toto tvrzení je v přímém rozporu se záznamy pořízenými II. Správou StB během jeho pobytu v Praze. Kontrarozvědka Guardiu standardně sledovala, jako vlastně každého diplomata ze Západu ho považovala za potenciálního špiona. Toto sledování sice nepotvrdilo podezření ze špionáže, ale vyšly najevo jiné věci. StB filmově i fotograficky zdokumentovala jeho sexuální excesy, když zpravidla v podnapilém stavu vyhledával pražské prostitutky. Toto se dělo takřka každodenně a to navzdory skutečnosti, že do Prahy za ním přijela jeho manželka s jejich tehdy ještě nezletilými dětmi. StB navíc obstavila jeho korespondenci, takže věděla o tom, že se pro svůj nezřízený život dostal do těžkých finančních potíží. Jelikož jeho pohlavní styky, které dle výpovědí prostitutek byly „nenormální“, což StB zaznamenala na filmu i fotografiích, StB předpokládala, že s pomocí těchto skutečností ho bude moci přinutit ke spolupráci. Když byl básník a diplomat Guardia konfrontován s těmito materiály spolupráci odmítl a záhy urychleně opustil Československo. Brzy poté byly přerušeny i diplomatické vztahy mezi Venezuelou a Československem. Svazek vedený na tohoto diplomata měl původně kolem 400 stran, zachovalo se jich jen 52. Archivace tohoto torza však byla neustále prodlužována, poslední prodloužení stanovilo rok 1989, jakkoliv skutečnosti popsané v této dokumentaci zaznamenávaly období let 1950 – 1952.
další zdroj: https://shieldandsword.mozohin.ru/soyuznik/cz/fmv6989/rezident/caracas.htm
zde je chybně uveden rok vzniku res.
| Резидентура создана в 1970-е гг.
Резиденты: |
o residentuře KGB v Caracasu: https://shieldandsword.mozohin.ru/kgb5491/resident/caracas.htm
Венесуэла
1950–1952 — Глотов Виктор Николаевич
KGB МАКАРЧЕНКОВ Леонид Капитонович (1981 – … г.)
John Barron v knize KGB the secret work of soviet secret agents (New York, 1974) v souvislosti s Venezuelou uvádí v indexu následující občany SSSR:
ABIALIEV, Mikhail S.: Venezuela 52 EXPELLED
ALYABYEV, Mikhail S.: Venezuela EXPELLED 52
BOGACHEV, Anatoli Aleksandrovich: West Germany 56-68; Venezuela 61-62; Austria 62-65; Italy 66-69
GLOTOV, Viktor N.: Mexico 44 48; Venezuela 50-52; Mexico 53-57; Mexico 60-62; Uruguay 67-68 EXPELLED 68
KRYLOV, Lev V.: Venezuela EXPELLED 52
MUKACHEV, Mikhail Fedorovich (alias Mikhail Ivanovich Gushchin): Venezuela 72
YAKUSHEV, Nikolai Petrovich: Venezuela EXPELLED 52
YAKUSHEVA, Aleksandra Georgevna: Venezuela EXPELLED 52
Napsat komentář