@stbnoBrasil/28.9.2016 Spíše omylem se mi dostal do ruky svazek jednoho spolupracovníka rozvědky StB působícím za oceánem. Omyl byl zapříčiněn tím, že onen spolupracovník (de facto agent) měl stejné krycí jméno, jako jiný agent působící v padesátých letech na vyslanectví ČSR v Brazílii (tehdy v Rio de Janeiro). Jde o krycí jméno „Pedro“.
Ale když už mám k disposici onoho nesprávného Pedra, který s Brazílií neměl nic společného, nedalo mi to, abych se nepodíval blíže o koho šlo. A ejhle. Jde o člověka, který má ve španělštině dokonce heslo na wikipedii a na několika jiných webech je připomínán jako hrdina občanské války ve Španělsku.
Tak popořádku, wikipedické heslo najdete zde: https://es.wikipedia.org/wiki/Benjamín_Balboa_López a jiné články oslavující tuto postavu např. zde: http://cronicasnerias.blogspot.com/2012/06/benjamin-balboa-el-telegrafista.html anebo zde: https://historiasdelaotrahistoria.wordpress.com/2014/10/29/benjamin-balboa-y-los-radiogramas-de-cartagena-una-historia-para-el-7-de-noviembre/.
Těch zmínek je samozřejmě více a kdo bude chtít, jistě je lehce najde.
Nutno zdůraznit, že to, co se nachází v Archivu bezpečnostních složek v Praze ohledně tohoto telegrafisty se občanské války ve Španělsku této vůbec netýká. Nikterak tímto tedy nezpochybňujeme jeho zásluhy v boji o komunistickou republiku ve Španělsku 30. let. Ty si mohou vyznavači šílených sociálních a krvavých experimentů ctít dále, aniž by se museli ohlížet na okolnosti, které jsou popsané ve svazku agenta „Pedra“. Další osudy tohoto člověka pouze a jedině dokreslují a upřesňují jeho životopis a snad i životní postoje. Z hrdiny se stát donašečem, spolupracovníkem komunistické rozvědky, to je prostě životní úděl, který není psán každému.
Benjamín Balboa totiž po prohrané vojně ve Španělsku via Francie utekl do Mexika. A tam si ho v padesátých letech 20. století všimla československá komunistická rozvědka. Kontakt s ním navázali tzv ideoví spolupracovníci rozvědky, čili členové KSČ, kteří v Mexiku vykonávali různé diplomatické a obchodní funkce na vyslanectví nebo obchodních zastoupeních Československé republiky. Ti s ním měli ryze obchodní vztahy, protože Balboa se stal zástupcem pro export některých československých komodit do Mexika (nejprve papír a traktory, ale to se pak měnilo). Jeden z těchto ideových spolupracovníků, krycí jméno „Vladimír“, kterého jsme dosud neidentifikovali, navázal s „Pedrem“ hlubší známost a de facto ho v roce 1954 zverboval 95.10.1954, podrobnosti jsou ve svazku I. správy MV reg. č. 40534) jako spolupracovníka StB. Avšak jeho rozvědné řízení začalo přinášet dobré výsledky teprve po převzetí spolupracovníka důstojníkem StB „Roglem“ (krycí jméno Bedřicha Kubeše, nar. 20.3.1929, od 1. dubna z rozkazu náčelníka I. správy StB se stal náčelníkem residentury v Mexiku). „Pedro“ pak poměrně pravidelně chodil na schůzky se svým novým řídícím orgánem a předával zprávy týkající se především mexického hospodářství a španělské emigrace v Mexiku. Nebyl za svou špionážní činnost honorován finančně, leč pouze malými věcnými dárky a hlavní přínos pro něj vyplýval ze skutečnosti, že representoval čs. obchodní zájmy v této zemi, což mu dávalo občas solidní výsledek. Honorován peněžně nebyl z toho důvodu, že ke spolupráci přistupoval z ideologických pohnutek, byl znám jako levičák, zastával protiamerické postoje, byl to prostě pokrokově (dle tehdejší terminologie( smýšlející člověk, u kterého StB zaregistrovala „prvky marxismu“ ve smýšlení. Tu a tam dostával od řídícího orgánu jako odměnu za zprávy alkoholické nápoje a cigarety (nutno dodat, že nešlo o československé cigarety, leč americké – to je taková zvláštní okolnost, rozvědčíci i jejich spolupracovníci byli protiameričtí, ale v oběhu mezi nimi byli výhradně americké cigarety, jen ty byly pro ně hodnotné). Svazek spolupracovníka „Pedro“ byl uložen do archivu v roce 1962 pro jeho stáří a malou užitečnost pro rozvědku, lze tedy říci, že tímto rokem jeho činnost ve prospěch StB formálně skončila.
V roce 1956 poručík „Rogl“ spolupráci s „Pedrem“ na rozvědné bázi viděl jako problematickou, měl špatné mínění o jeho možnostech i přístupu ke spolupráci, ale v roce 1959, kdy agenta předával dalšímu důstojníkovi StB „Dominikovi“, ve zprávě hodnotící stav spolupráce napsal: [„Pedro“] je si plně vědom, že spolupracuje s čs. rozvědkou. Je dlouholetý spolupracovník, ovšem jeho možnosti jsou pro rozvědnou práci nepatrné. (…) Plně souhlasí s další spoluprací a i s tím, že bude využíván hlavně k ověřování hospodářsko-politických informací, k typování mezi svými styky, k případnému seznamování a k pomocné agenturní práci.“
Svazek agenta „Pedro“ je neúplný, většina hlášení či zpráv byla pro zastaralost skartována, lze si tedy udělat jen rámcovou představu o jeho spolupráci s StB. Podle všeho nešlo o význačného a zvláště hodnotného agenta, nicméně víme, že mnohdy i nepodstatné a podružné informace mohly v některých okolnostech být velmi důležité a hodnotné. Kdy soudruh „Rogl“ chtěl součinnost intensifikovat a nabídl Balboovi možnost, že ho bude finančně odměňovat za hodnotné zprávy, ten to rázně odmítl. Chtěl pracovat pro československou rozvědku jen z ideologických pohnutek. Ostatně neměl se zle, Československo mu umožňovalo dobře si vydělat při zastupování zájmů komunistického státu v kapitalistickém Mexiku. Faktem však zůstává, že tento republikánský bojovník ve své nové vlasti neváhal donášet informace špionům cizího státu, měl tedy jakousi dvojitou loajalitu, v čemž neviděl patrně žádný problém. Ale jeho řídící důstojníci z Československa si problém uvědomovali a nabádali ho k dodržování zásad konspirace.
Jak jsem předznamenal výše, tímto jsem nezamýšlel dehonestovat postavu republikánského bojovníka z dob španělské občanské války. On to udělal totiž sám, jen se o tom nevědělo. Je však nutné, je-li na webech či v literatuře prezentován jako hrdina, vidět věci v souvislostech a bylo-li řečeno „a“, tak dodejme i „b“. Osmiletá spolupráce s rozvědkou totalitního státu totiž jistě není zanedbatelnou epizodou v životě tohoto muže. Jde koneckonců o delší časový úsek, nežli doba boje španělských republikánů.
Vladimír Petrilák
Napsat komentář