Chile – agenti a další

DS – Důvěrný styk, kategorie agenta

KR – Kontrarozvědka, jde o svazek vedený II. správou na osobu, která byla sledována či prověřována, nejde o agenta

TS – Tajný spolupracovník (agent) pracující pro kontrarozvědku StB (II. správu) na území Československa

typ – osoba, o kterou se rozvědka zajímala s úmyslem rozpracování

	Reg. č.	krycí jméno	jméno a příjmení
	43687	Adam, Tetan	James Holger Blair	KGB
DS	44873	Talio	Augusto Olivares	DGI?
DS	44874	Tufi	Alberto Gamboa
DS	45108	Trevi	Roberto Otaegui
DS	45125	Tamtam	Leopoldo Duran
	45549	Byk	Muñoz Guillermo Buratovic
	45557	Mramor	Vladimir Marinkovic
DS	45650	Veronika	Carlos Naudon
	45682	Mix	Victor Moreira
DS	45751	Atol	Francisco Llona Allende
DS	45822	Nazar	Daniel Estay Ramirez
DS	45994	Uli	Guera Urquiza
	46363	Gol	Daniel Villablanca
	46534	Neklan	A. Alvarez (agent, emigrant v ČSSR)
	47045	Vastok	Jaime Vargas
	KR-681131 MV		Enrique Martini Araya
	TS-635778 MV	Šíp	Juan  Stein (17.11.1926)
	KR-594551 MV	Kos	Luis Quinteros-Yáñez (3.10.1924)
	TS-733598_MV		Juan Vilohes Espinoza, (9.12.1951)
DS	11746	Žuk	Jader de Andrade
	KR-626364	Rotava	Juan Esteban Garcia Romero (1914-1985)
typ	11746	Toro	Walter Ader Hausman	nešlo o agenta
AT	10113	AT TORRO ↓	Carlos Parra	agenturní typ, STASI
	10113	Tetiva

Agent „Adam“ byl během svého působení na chilské ambasádě v Moskvě řízen sovětskou KGB.

Agent „Talio“ (veden v kategorii Důvěrný styk) zcela jistě spolupracoval s kubánskou rozvědkou, není však jisté, jakou formu tato spolupráce měla.

agent „Tufi“ (veden v kategorii Důvěrný styk) byl řízen zhruba ve stejném období jako „Talio“

AT – agenturní typ

 

Několik chilských agentů bylo i po puči v roce 1973 řízeno StB mimo Chile, čili v těch zemích, kde emigrovali, takže jejich spolupráce s rozvědkou StB pokračovala i po roce 1973.

A další…

Na seznamu uvádím i neagenty, čili osoby, které nejsou evidovány v agenturní kategorii spolupracovníků čs. rozvědky. Přesto jde však o osoby, které výrazním způsobem spolupracovaly s StB a lze je vnímat jako podstatnou součást špionážní práce.

Zajímavou postavou je Enrique Martini Araya  (1931 – 2022),

podle všeho jde o tutéž osobu, která takřka po celou dobu existence legální residentury rozvědky StB v Santiago de Chile patřila k nejvýkonnějším informátorům. Martini (dostal krycí jméno „Tacus“) vzhledem ke svému členství v Komunistické straně Chile nemohl být získán jako agent (platil zákaz verbování členů této strany v cizině), nicméně českoslovenští špioni neustále a soustavně využívali kontakt s ním k získávání důležitých informací o politickém životě v Chilea také o různých osobách – pražská centrála to tolerovala. Odměnou za poskytované služby byl post stálého dopisovatele ČTK v Chile, což mu dalo finanční zajištění. Pozoruhodné je však i to, že tuto oficiální funkci vykonával v Chile i po puči v roce 1973. Do své emigrace do Československa v roce 1976 neměl v Pinochetově režimu žádné větší problémy a to udivilo československou kontrarozvědku, která v souvislosti s jeho emigrací do ČSSR na něj zavedla pozorovací svazek se signaturou KR-681131. Pozorování II. správy SNB však nepřineslo žádné konkrétní poznatky, které by potvrzovaly podezření, že Martini nějakým způsobem kolaboroval s diktátorským režim. Naopak – svazkem se prolíná konstatování, že se těšil absolutní důvěře vedení Komunistické strany Chile.

Martini byl důležitým členem MON (Mezinárodní organisace novinářů), možná zde lze hledat určitou stopu – možné vysvětlení. MON dle konstatování některých historiků (např. Pawlikowicz, Leszek: Gry wywiadów – Aparat centralny 1. Zarządu Głównego KGB jako instrument realizacji globalnej strategii Kremla 1954–1991. Warszawa 2013. Na str.228 a 229 se nachází tabulka obsahující seznam krycích organizací využívaných dezinformačním odborem rozvědky KGB k propagačním účelům, na seznamu se nachází: Světová odborová federace, která od roku 1956 měla sídlo v Praze; Mezinárodní svaz studentstva, Praha; Mezinárodní sdružení demokratických právníků, Brusel; Mezinárodní organizace novinářů, Praha; Křesťanská mírová konference, Praha; a další mezinárodní organice.) jako organisace sloužila nepochybně KGB a byla pod kontrolou sovětské výzvědné služby.

Takže nešlo určitě o agenta (formálně nahlíženo), ale jeho význam pro residenturu v Chile byl neocenitelný. Byl nepochybně důležitým informátorem, který výrazně usnadnil práci československým rozvědčíkům – jako cenný zdroj byl předáván dalším důstojníků StB, kteří přišli pracovat do Santiaga de Chile (pod krytím diplomatů nebo obchodních zástupců). Za konsultace či informace dostával drobné věcné dary, jako např.  americké cigarety, hračky pro jeho děti a pod. Pomáhal residentuře seznámit se se zajímavými typy, z nichž se později v důsledku rozpracování stali agenti (např. Gamboa, Olivares), čili sehrál roli jakéhosi „typaře“, tzn. osoby, která rozvědce pomáhala ve vyhledávání rozvědně zajímavých lidí. Rozvědčíci s ním probírali i realisace konkrétních aktivních opatření – čili jeho role v rámci čs. špionáže v Chile nebyla nepodstatná, lze říci, že jakkoliv nebyl agentem, tak jeho angažmá ve prospěch StB bylo plně srovnatelné s úlohami regulérních agentů.

V roce 1966 „Tacus“ pracoval (v Chile) pro sovětskou agenturu APN NOVOSTI, takže zde máme nepřímé potvrzení jeho vazby i na Sověty (jen naiva by věřil, že bez účasti výzvědných služeb), což potvrzuje záznam StB z 20.5.1966 (podepsán resident „Dominik“), se Sověty se rozešel v roce 1967 a začal pracovat pro ČTK. Důvod jeho rozchodu s APN Novosti neznáme, ale ze záznamů vedených rozvědkou StB víme, že jej nějakým způsobem rozhořčil postoj Sovětů k němu v roce 1966, kdy navštívil Československo a Sovětský svaz – tehdy byl v Moskvě pozdržen déle, než by chtěl – proč, co se tam stalo – to nevíme, víme jen tolik, že byl kvůli tomu rozhořčen.

Martini zemřel v roce 2022 ve věku 91 let, údajně na covid.

 

Carlos Parra

Zajímavý případ Chilana, kterého StB rozpracovávala ve Velké Británii. Narozen 25.11.1942 v Conecpcion (Chile). V krátké anotaci, která je na začátku každého podsvazku v objektových svazcích (a v tomto případě jde o objektový svazek s reg. č. 10113 – Britské centrální úřady) je uvedeno: „Chilský emigrant, člen výboru SI (Socialistické internacionály). Předal několik zajímavých zpráv. Lustrací  u přítel bylo zjištěno. že je členem KS Chile a je v operativním zájmu orgánů PLR a NDR. Na žádost NDR byl styk s typem přerušen a poznatky předány německým přátelům.“

Tento podsvazek měl 100 stran a v indexu jmen zaujme přítomnost takových veličin jak Neil Kinnock či Olof Palme. Je to dáno tím, že C. Parra byl členem chilské Radikální strany (Partido Radical) a jeho přičiněním se tato strana stala pozorovatelem v Socialistické internacionále. Styk chilského (tehdy studenta) s příslušníky rozvědky trval od roku  1975 do března 1977. Rozvědka počítala s jeho získáním ke spolupráci, protože vysoce hodnotila jeho rozvědné možnosti. V rámci schůzek předával zprávy hlavně o SI. V 1976. roce byl vůči svému kontaktu z residentury čs. rozvědky v Londýně natolik otevřený a vstřícný, že úvahy o jeho naverbování získaly zcela konkrétní obrysy. Jeho výzvědné možnosti totiž zahrnovaly i poslance z Labour Party či jiné zajímavé osoby z levicového politického spektra Británie. StB upřesňovala své informace o něm, proto nejprve chybně uvedené datum jeho příjezdu Velké Británie (po puči v Chile) upravili na rok 1970. Carlos Parra StB tvrdil, že svou činnost ve prospěch Radikální strany musí provádět konspirativně, z obavy před chilskými agenty vojenského režimu, že tako cestoval i do Polska, což mělo spojitost s hledáním finančních prostředků pro Radikální stranu. Tato strana byla Pinochetem v Chile zakázána a dle slov Carlose její emigrační ústředí sídlilo v Caracasu. Jedním z jeho úkolů bylo pomoci v získání potřebných 220 000 dolarů na činnost strany, k čemuž měl sloužit i podnik v Ženevě exportující cement, ze zisků by se financovala strana. O této záležitosti chtěl jednat v Praze, kde ho StB chtěla pozvat.

Kontakt residentury s Parrou se rozvíjel slibně, podařilo se ho dokonce dostat do Prahy, kde byla pohodlnější pro rozvědku možnost k důkladnému zpravodajskému otypování. Do Československa dorazil 14. prosince 1976. Celý pobyt mu hradila StB, rovněž zajistila atraktivní program (včetně prohlídky Pražského hradu či prohlídky obchodů se sklem). Po dobu krátkého pobytu v ČSSR neopomněl zmínit svízelnou finanční situaci jeho strany a zmínil i firmu exportující cement, z kontextu vyplývalo, že pro Partido Radical je to taková pračka peněz, čili firma financující tajně tuto stranu. V Praze slíbil, že i nadále bude dodávat materiály o SI a jiných faktech svému československému příteli v Londýně, tím měl na mysli kádrového příslušníka StB, o kterém nemusel vědět, že pracuje pro rozvědku, ale patrně to nemohl nepostřehnout.

Po této pražské dvoudenní schůzce měla StB jasno – v možné verbovce viděla ze strany Chilana dva motivy – ideologický a finanční. Ten druhý byl z pohledu StB hodně podstatný, všimla si, že během pobytu si nechal rád vše platit a ani nenaznačil, že by to chtěl nějak vyrovnat. Závěr byl jednoznačný: „PARRA je vhodným typem k získání pro spolupráci s čs. rozvědkou. Je velmi inteligentní, chytrý, bystrý s velmi dobrým přehledem o hlavních politických otázkách.“ V každém případě se v dalším styku mělo přejít na plnou konspiraci, čili bylo nařízeno vyloučit ze vzájemné komunikace typa s řídícím orgánem telefonu, dopisů či návštěv zastupitelského úřadu v Londýně.

Jelikož se rozvědka od Parry dozvěděla, že navštívil NDR, PLR a ČSSR, obrátila se na přátele se žádostí o předání poznatků o něm. To bylo v lednu 1977, šlo o rutinní lustraci. Na lednových schůzkách s důstojníkem StB (to už musel vědět, o koho jde) opětovně zmínil otázku cementu, dokonce specifikoval zájem na minimálně 10 000 tun suroviny bss=12/1958 portland šedý nebo podobný. Všimněme si, že v té době po publikování Charty 77 poměrně závažnou otázkou byla tzv. „štvavá kamapaň“ proti Československu v souvislosti s porušováním základních lidských práv. Rozvědný styk „Toro“ (takové krycí jménu dala Parrovi) měl zadbat o to, aby na zasedání IS toto téma nepřehlušilo otázku porušování lidských práv v Chile.

Schůzky nerušeně probíhaly až do března roku 77, jenže v tom měsíci (přelom března a dubna) došly odpovědi od spřátelených služeb a ty význačně ovlivnily tento slibně rozvíjející se případ londýnské residentury StB. Polská SB napsala odpověď, v níž upřesnila, že zmíněný chilský státní příslušník je objektem jejího zájmu,  protože z jejich poznatků vyplývá, že „provádí činnost zaměřenou proti socialistickým zemím?. To bylo v rozporu s poznatky StB.

Mnohem závažnější odpověď však přišla z Východního Berlína. (1.4.77) – STASI totiž tvrdila, že Parra je členem komunistické strany Chile. To pro československou rozvědku, která této informaci uvěřila, znamenalo stopku – zastavení rozpracování Parry. Stále platil zákaz verbování členů komunistických stran.

 

V červnu téhož roku Ministerstvo Státní bezpečnosti NDR upřesnilo svůj postoj ke Carlosi Perrovi. Uvedlo, že jej rozpracovávají a v této souvislosti poprosili, „aby orgány ČSSR upustily od dalšího operativního rozpracovávání tohoto  občana“. StB soudruhům ze STASI vyhověla – předala své poznatky a svou práci s Chilanem přerušila.

Lze se domnívat, že soudruzi z východního Německa mohli v klidu dovést případ až do úspěšného zverbování chilského představitele v Socialistické internacionále. To je, jistě, hypothesa, ale velmi pravděpodobná. Jeho údajné členství v komunistické straně bych vnímal spíše jako východoněmeckou provokaci, která měla StB přimět k upuštění od rozpracování, aniž by východoněmecká rozvědka musela prozradit své opravdové záměry. To nevyšlo.

Díky laskavosti polského historika Witolda Bagieńského víme, že Carlos Parra byl opravdu v hledáčku I. správy Ministerstva vnitra Polské lidové republiky; v katalogu IPN se nachází záznam týkající se Carlose Parry. Byl – jak mi napsal pan Witold – „v hledáčku zpravodajské služby, konkrétně Oddělení III (Zahraniční kontrarozvědky) Odboru I Ministerstva vnitra. Byl na něj založen Segregátor předběžných materiálů, tedy složka nejnižší kategorie. Vzhledem k tomu, že v katalogu není, je třeba předpokládat, že byla zničena.“ To znamená, že „Toro“ měl v Londýně kontakt s velvyslanectvím Polské lidové republiky a odpověď SB zaslaná v březnu 1977 StB byla ve své podstatě pravdivá.

Článek o chilské emigraci ve Velké Británii: https://tribunemag.co.uk/2023/09/refugees-from-fascism-the-story-of-chiles-exiles-in-britain-chile?utm_source=chatgpt.com