Interbrigadista, který v pravou chvíli vystřízlivěl
Residentura československé rozvědky v hlavním městě Uruguaye Montevideu byla zřízena v roce 1961 a existovala až do roku 1977. To však neznamená, že se I. Správa SNB (vlastně StB, takové označení civilní výzvědná služba měla) o Uruguay nezajímala již dříve.
Stejně jako např. Argentině, kde před vznikem residentury v roce 1952 působilo hned několik agentů už ke konci 40. let (např. velvyslanec Alexander Kunoši, který navíc spolupracoval i se sovětskou rozvědkou[pozn.]), StB v Montevideu prostřednictvím svých agentů operovala dlouho před založením legální residentury.
[pozn.] Příběh Alexandra Kunošiho (1908 – 1962) byl smutný až tragický. Byl v roce 1951 odvolán z Arfentiny, kde byl velvyslancem, do Československa a záhy se ocitl ve vyšetřovací vazbě. Měl být souzen spolu se svým protektorem Vlado Clementisem, z toho sice nakonec sešlo, ale ve vazbě strávil dlouhou dobu, podlomilo mu to zdraví, patrně byl i mučen. Byl sice propuštěn bez vznesení obvinění, ale musel odejít ze služeb Ministerstva zahraničí. Rehabilitován byl až posmrtně.
Adolf Štern
Doposud se mi podařilo identifikovat dva agenty, jejichž prostřednictvím se Státní bezpečnost snažila kontrolovat chování a jednání tzv. československé kolonie v Montevideu – čili hlavně pracovníků zastupitelského úřadu a obchodního zastoupení s přesahem do řad emigrace (české a slovenské). Nešlo tudíž o nějakou ofensivní práci a ovlivňování uruguayské politiky, i když – jak uvidíme – i tyto snahy StB mohla mít.
Podívejme se blíže na jednoho z oněch prvních agentů Státní bezpečnosti působících v dalekém Montevideu
Od října 1951 byl v Montevideu agent “Eusebio”, předtím umístěný v Buenos Aires, kde byl pro spolupráci s StB získán a nejprve v Argetině řízen právě Kunošim (agent “Camilo”). V Buenos Aires “Eusebio” sloužil jako spojka s agentem “Bonifacio”. Šlo o spolupracovníka vysazeného na slovenskou separatistickou emigraci, který měl za úkol se následně přestěhovat do USA. Podrobné informace o “Eusebiovi” nacházíme ve svazku s reg. č. 20198.
Šlo o prověřeného a spolehlivého komunistu Adolfa Šterna. Narozený v 1913 r. v židovské rodině absolvent 4 tříd měšťanské školy měl za sebou poměrně bouřlivý život. Ve třicátých letech pracoval v Jugoslávii jako obchodní příručí. Následně absolvoval vojenskou presenční službu v Košicích. Po jejím ukončení odešel v roce 1936 do Španělska. Byl totiž interbrigadistou, ve Španělsku bojoval v letech 1936-1939. Dosáhl zde hodnosti kapitána. Pak byl ve Francii a Maroku (v internačních táborech), odkud se dostal do Anglie, kde sloužil v řadách čs. zahraniční armády. Do strany vstoupil v roce 1945 (dle vlastních slov byl komunistou od roku 1936). Ovládal španělštinu, srbštinu, maďarštinu, němčinu a částečně i angličtinu.
Agenturní síť v Buenos Aires: Magdalena = Mořic Rappaport, Camilo – Alexandr Kunoši, Eusebio/Enrique = Adolf Štern, Bonifacio = Mikuláš Szabo. (ze svazku vedeného StB na Adolfa Šterna)
V létě roku 1945 působil kapitán Adolf Štern jako styčný důstojník při francouzské armádě a v srpnu v Rakousku identifikoval a dal zatknout Vojtecha Tuku, slovenského válečného zločince[pozn.].
Po válce se Adolf Štern vrátil do Československa, měl svou živnost se smíšeným zbožím v Komárně a od r. 1948 byl ve službách Akčního výboru Slovenské národní fronty, v r. 1949 po absolvování čtyřměsíčního školení pro zahraniční obchod nastoupil na Ministerstvu zahraničního obchodu, odkud byl delegován do Argentiny.
Z vyšetřovacích spisů StB z 50. let vedených na různé trockisty, buržoasní nacionalisty a sionisty vyplývá, že Šternovi v kariéře pomohli někteří komunisté-interbrigadisté, které však smetla vlna vykonstruovaných procesů. Mezi ně patřil např. Ladislav Holdoš či Josef Pavel. Holdošův (i Pavlův) osud (Holdoš byl v roce 1951 zatčen a vyloučen z Komunistické strany, Josef Pavel byl zatčen 2. února 1951) měl nepochybně vliv na postoj a názory Šterna v daleké Latinské Americe, k čemuž se ještě dostaneme.
V posudcích byl Adolf Štern charakterizován jako nekompromisní, iniciativní, čestný, charakterní, přímý, netaktický, výbušný, ukvapený a zbrklý.
V Montevideu mu bylo centrálou změněno krycí jméno na “Enrique”. O tom,, že jehop zpravodajská práce v Montevideu měla být ofensivníh povahy svědčí instrukce, v nichž řídící orgán (podepisoval se jako “Bohumil”) z Prahy nabádal agenta k tomu, aby se v Uruguayi pokusil vytvořit styky ve vládních a úředních kruzích. Měl do centrály zaslat informace o těchto lidech s důrazem na jejich osobní data, politickou a osobní charakteristiku, jejich rodinné a finanční poměry, záliby, slabosti, rozpory s jinými činiteli a jejich styky s jinými vlivnými činiteli. Čili zde již lze vysledovat ambici rozvědky k plnohodnotné výzvědné práci v Uruguayi.
Nicméně už v lednu 1952 přišel z Prahy do Montevidea přípis, v němž ministerstvo zahr. obchodu Šterna odvolává z funkce a povolává ho zpět do Československa. Na toto reagoval agent “Enrique” až v březnu, kdy dopisem oznámil, že se rozhodl zůstat v Uruguayi. Tato korespondence se dochovala v již zmíněném svazku vedeného na Šterna a stojí za to uvést několik delších citátů, protože vrhají světlo na jeho osobní motivaci, ale i na činnost komunistických špionážních služeb v Argentině a Uruguayi.
[pozn.] Proces s Vojtechom Tukom v roku 1946, FEDORČÁK Peter. The trial of Vojtech Tuka in 1946. Individual and Society, 2015, Vol. 18, No. 4.
Štern v dopise adresovaném přímo ministru zahr. obchodu vysvětluje, že do komunistické strany vstoupil v roce 1936 (čili ve Španělsku) “z čistého presvedčenia, že komunistická strana je skutočnou bojovnicou slobody, pokroku a že SSSR ako avantgarda bojuje pre dobro všetkých národov, malých i velkých”. Dále kritisuje nezájem Sovětů o osudy uvězněných ve Francii Interbrigadistů[pozn.]. Čili zmiňuje první desilusi, kdy ho zklamal postoj Sovětského svazu k osudu internovanmých interbrigadistů.
Ale nejsilnější část dopisu přichází záhy:
[pozn.] Tento motiv kritiky SSSR za postoj vůči internovaným interbrigadistům nacházíme zaznamenaný ve vyšetřovacím spise vedeném na Josefa Pavla, kde v jedné z výpovědí byl zmíněn jistý Fukan, který v táboře v Gursu “mezi interbrigadisty šířil destruktivní řeči, jako že jsme byli jen potravou pro děla ve Španělsku a nyní že jsme byli komunistickými stranami a SSSR ponecháni na pospas.” (svědectví Jaroslava Škarvady ve vyšetř. spise Josef Pavel)
“Avsak pravú tvár nasich ruských „spojencov poznal som v zahranicnej sluzbe, kde som mal motnost jednat s ními osobne. Ich povísenecká povaha a arogantnost sa úplne shoduje s nacisti. Mozem Vám povedat p. minister, ze ruský diplomati ziadali viackrát, abych im vydal spisy týkajúce mojej práce. Tak n.pr. v októbri m.r. tunajsí ruský obch. pridelenec p.Podogov imperatívne na mne ziadal vydanie kopie mojho návrhu na uruguaysko-ceskoslovenskú bankovú dohodu, vcítane zbozovej listiny. Toto som zaprel urobit s poznámkou, ze sme samostatným státom a totiz pokial smlúva nebude podpísaná, povazujem toto jednanie za tajné. Taktiez som mu odoprel vydat soznam nasich obchodných zástupcov o co taktiez ziadal. Bolo mi jasné teda, ze tento nepovolaný pán (nepovolaný pre mna, pre Vás snad povolaný) ma kontroluje, tak ako tunajsí ruský titulár vyslanectva p. Alexejev kontroluje a rozkazuje dr. Jezkovi. Tak n.pr. dr. Jezek nesiel na ziadnu recepciu pokial sa neporadil s Alexejevom, lepsie receno pokial mu to tento nepovolil. Jezek, na rozdiel mna, samosebou horlive ho poslúchal. Je proste tomu zvyklý. Za dobu okupácie horlive poslúchal Nemcov a drel v nemeckej banke v Olomúci az do roztrhania. U mna sa p. rusi skarede zmýlili. Ja som nemcom paty nelízal, za oslobodenie republiky som proctive bojovl za co som bol odmenený vyznamenám zlatej hviezdy I.-ho stupna. Teda nemám ani dnes potrebu lízat paty i ked sú to nasi osloboditelia páni Rusi.
Som pevne presvedčený, ze ma odvolávate na rozkaz tunajsieho ruského vyslanectva, co je nesprávne a jasne ukazuje tomu, ze sme nesamostatným státom. Nerobím Vám osobne ziadne výcitky, neuposlechnutie Stalina stálo by Vás krk, tak ako v prípade Slánskeho, Clementisa atd.- ktorých kat Zápotocký – Cepicka urcite na rozkaz Kremlínu povesia. Mrzí ma len to, ze Vás odvolavací dekrét bol tak suchý, ako ked by sa jednalo o nejakého sluhu. Podobný tón dopisu nezasielal sa zamestnancom v zahranicnej sluzbe ani za predmníchovskej republiky. Viem, ze Vy ste tento dopis nestylizoval, stylizoval ho Vás kadrovník p. Cada, ktorý za nemeckej okupácie bol horlivým nacistom. Dnes ovsem je vsemohúcim pánom ministerstva a má iste vacsiu moc nez Vy sám.
Pracoval som tuná poctive denne 15-16 hodin. nedele a sviatky som nepoznal. Týmto usetril som státu obrovské sumy v devíziach. Mimo práce obchodného pridelenca vykonával som funkciu delegáta vsetkých nasich monopolných spolocností. Celé dni behal som po úradoch a obchodníkoch a vecer do pozdných hodín písal som na stroji. Ziadal som výpomoc, ktorá nikdy neprisla. Ziadal som pridelenie automobilu, neposlali ste, medzitým vsak Loveckovi a Kuliskovi poslali ste po jednom aute napriek tomu, ze tamojsie vyslanectvo malo dalsie vozy. Ja som si musel platit taxíky z mojho mizerného platu, mockrát tieto výlohy cinili viac nez polovicu mojho denného platu. Náhradu za cestovné výlohy ste mi nikdy neposlali napriek tomu ze som tieto viackrát ziadal. Co vsetko som v Montevideo urobil nebudem Vám tu v dopisu uvádzat, o tom jasne hovoria statistiky o uruguaysko-csl. zahranicnom obchode za rok 1951. Mimo toho, o mojej práci jasne hovoria Vase dopisy v ktorých vyjadrujete naprostú spokojnost s mojími dosahlými výsledkami v Uruguay.
Uvedomujúc si terajsiu situáciu doma a poznajúc moju otvorenú povahu, pokládám moj cin za naproste správny. Mám dve deti, které chcem v kludu vychovat a bez strachu, ze mna jednu noc zobudia „priatelia“ z NKVD a odvlecú na vecný klud.
Prilozene zasielam vyučtovanie z Paysandú a prosím, abyste toto láskave predali Investe v Prahe, k rukám ing. Mladejovského. Pokial sa týka výdavkov na úcele Bonifacio, túto vec prejednajte s „Bohumilom“. Sám neviem, kto tento pán je, avsak podla jeho dvoch dopisov které mám u seba, jedná sa o zamestnanca ministerstva státnej bezpecnosti. Z ostatných dokumentov, které mám náhodou po ruke viem, ze tieto peniaze slúzia na spionázne úcele v Argentíne. Tu pripomínam, ze Investa, lepsie receno Skodovka okrádala svojich montérov v Pajsandú o ich plat len preto, aby tieto peniaze pouzila na rozvratné ciele, pricom ku tejto práci bolo pouzívané diplomatov, Skodovka poberala za jednoho montéra 21 dolarov, zatial co im bolo vyplácané len 18,60 pes. Povecte pl minister je toto socialistický postup? Vedia o tomto robotníci doma? Ovsem ze nie.
Dalsí prilozený dopis je urcený spomenutému pánovi „Bohumilovi“ a prosím, abyste ho láskave spomenutému predali.
S dokonalou úctou
Adolf Stern”
Alexejev – Nikolaj Borisovič Alexejev, sov. diplomat nar. 1912, v letech 1952-1954 byl pověřeným zástupcem SSSR v Uruguayi (http://www.knowbysight.info/AAA/00945.asp)
Oním “Bohumilem” zmíněným ve výše citovaném dopise je příslušník rozvědky v pražské centrále StB, který tímto krycím jménem podepisoval instruktážní dopisy adresované Šternovi.
Rozvědce Štern poslal tento jednoznačný vzkaz uvedený slovy “Vážený neznámi”:
“To co v dopisoch písete a to co doma propagujete je v úplnem rozpore s tým co v skutocnosti robíte. Najlepsie to clovek spozná v diplomatickej sluzbe. Uvádzam tu len niekolko prípadov.
- Hovoríte o mieri a sami robíte rozvrat. Posielate diplomatov do zahranicia nie preto, aby utuzovali priatelstvo s nasími národy, ceským a slovenským, ale posielate ich výhradne len na prevádzanie spionáznej cinnosti. Uz v roku 1949 vyslali ste do zahranicia diplomatov – vyskolených spiónov. Viem pozitívne o tom, ze Kalvoda a Richard Falbr[pozn.] predtým nez opustili Prahu do Argentíny a Caracasu respektívne boli vyskoleni ministerstvom vnútra a vyzbrojeni tajnými siframi. Dnes ovsem je tomu daleko horsie, ponevác nových diplomatov ktorých ste zregrutovali vo fabrikách, vyucujete nielen pre spionáz, ale tiez im dávate absolutný „pouvoir“ kontrolovat svojich vlastných starsich kolegov na zastupitelských úradoch. Pred ich odchodom do zahranicia vstepujete im nenávist voci západným státom do takej miery, ze títo ludia prídu na svoje pobobisko úplne zaslepení a vsetko vidia cierne i ked sa jedná zrejme o vec dobrú. Povecte uprímne je toto nejaký postup? Utuzuje podobné jednanie vztahy medzi národmi? Pritom treba podotknút, ze títo nový diplomatikovia nie sú ludie s cistým svedomím. Mnohí z nich a to vacsina za okupácie horlive pracovala pre nemeckých okupantov. Toto ovsem Vám dnes nevadí, hlavná vec je, aby slepo vykonávali Vase diabolské pokyny.
Hovoríte, ze západné mocnosti robia diskrimináciu v zahranicnom obchode. Ja zas a to s prakse tvrdím, ze diskrimináciu robíte Vy na rozkaz Kremlínu. Videl som tohoto dost za dobu troch rokov v Argentíne avsak hlavne v Uruguay. Chceli byste kupovat dolezitú surovinu a kompenzovat ju bizuteriou, alebo lahkými výrobkami, ktoré dnes kazdý najzaostalejsí stát sám vyrába. Nevykonáli obchodný pridelenec takýto úkol, je povazovaný za trockýistu, sabotéra a posluhovaca zapadniakov. Na túto skutocnost upozornil som nase úrady (vid moj dopis na MZO z augusta 1952), ze a la long nejde prevádzat podobné veci a ze Uruguay si raz povsímne, ze za kozu a vlnu dodávame sklo, bizutériu a iné nepotrebné artikle pre Uruguay. Jestli raz Uruguay zakáze vyvázat svoje suroviny za podobné výrobky, zacnete chrlit svoju oblúbenú pesnicku, ze na nátlak USA Uruguay nechce obchodovat s Ceskoslovenskom. Jedným slovom povedané, ze diskrimináciu v tomto smere robíte Vy a nie západ.
- Hovoríte o sociálnej spravodlivosti. Povecte kolko platite robotníkovi a kolko platíte zamestnancom v monopolných spolocnostech. Zatial co robotník dostáva mesacne 4. – 5.000,- Kcs K , pisárka v mon. spolocnosti dostáva az 6.000 a ked je mladá a pekná dostane este viacej. O vysokých úradníkoch ani nehovorím. Kde je teda Vasa socialna politika voci robotníkom? Ako markantný prípad uvádzam montérov Skodovky v Paysandú, za ktorých tento závod poberá 21,- dolárov denne zatial co im je vyplácané len 18,60 pesos denne, teda len jedna tretina. Zbytok ide na spionázne ciele.
Uvedené faktá sú neodskriepitelné a nevyvrátitelné ani Vasou goebelsovskou propagandou.
Ziadam aby ste notifikoval Investu v Prahe o predaní 15.000,- pesos Bonifacovi 27. januára 1952 a o dalsich 17.000,- pesos, ktoré som na Vas rozkaz odovzdal Dr. Jezkovi s poznámkou, ze o pouzití týchto penez bude specialnou postou vyrozumeny. Viem ovsem kam tieto peniaze idú. Sú samosebou urcené pre dalsiu Bonifaciovú cinnost v USA, kam ma najblizsie na Vas rozkaz odcestovat. Ze je tomu tak pán BOHUMIL?
Zároven Vás ziadam, aby ste nezvanili tolko o svetovom mieri, bude lepsie ked sami ukázete skutky, ze v meri s ostatnúmi národy chcete skutocne nazívat. Neterorizujte doma ludi len preto, ze ziadajú viacej chleba a viacej slobody. Nezatvárajte ludí, kterí oprávnene kritizujú SSSR za vydieranie násho hospodárstva. Jestli tak neurobíte mozte být istí, ze samotný robotníci o ktorých se dnes tolko opierate, jednoho krásneho dna Vás vyhodia z Vasich pohodlných kresiel.
S úctou
Adolf Stern”
Štern svůj odchod do emigrace medialisoval – psal o tom uruguayský tisk, z toho rozvědka musela usoudit, že policejním orgánům mohl prozradit, že československý zastupitelský úřad provádí vedle diplomatických a obchodních úkonů také špionážní činnost. Tím vlastně na nějakou dobu činnost rozvědky v této zemi paralysoval. Otazník visel i nad utajením “Bonifacia” jakožto agenta StB. Ohroženi byli i agenti “Lopez” v Argentině a “Farkaš” ve Venezuele, protože právě tyto Štern znal a mohl je tudíž “provalit”.
- Španělskou etapu Šternova života velmi podrobně popisuje článek na webu AABI (Asociación de Amigos de las Brigadas Internacionales), kde je i bohatá archivní dokumentace ze španělských a sovětských zdrojů zobrazující Šternovu kariéru v řadách republikánské armády. Autor článku našel dokonce i vnuka žijícího v Uruguayi, od něhož dostal dvě fotografie a doplňující informace. Podle nich si Štern v Uruguayi pořídil jakousi výrobnu na plyšové medvídky, zemřel v roce 1973.
- StB Adolfa Šterna v Uruguayi nesledovala ani se nesnažila jej vyhledat. Jeho svazek byl v roce 1966 rozvědkou kontrolován a bylo rozhodnuto o jeho archivisaci.
- Dodejme, že v rámci politických procesů 50. let, se v souvislosti s interbrigadisty Šternovo jméno vyskytuje v několika vyšetřovacích spisech – vždy v souvislosti s podezřením z trockismu či sionismu. Je takřka jisté, že kdyby se Adolf Štern vrátil do Československa, skončil by na lavici obžalovaných – jako bývalý interbrigadista i kvůli svému židovskému původu. Lze spekulovat o tom, že jakožto méně významná postava, by patrně dostal menší trest a mohl by být rehabilitován již v první vlně očisty, jako např. Josef Pavel (v r. 1955), ale to je jen hypothesa zakládající se na jisté analogii osudů Šterna, Pavla či např. Bedřicha Hájka. Ve vězení by byl zcela jistě týrán, mučen, čili svou emigrací se Adolf Štern vyhnul krutému osudu, který potkal jeho přátele a protektory. Jelikož z Jižní Ameriky čile korespondoval s Geminderem (i Holdošem), mohl skončit i jako jeho společník a dostat nejvyšší trest…
V každém případě je jisté, že A. Štern měl informace z Československa a dokonale odhadl situaci, proto se rozhodl emigrovat, což mu možná zachránilo život. Z citovaných dopisů je zřejmé, že už nemohl být dále komunistou, že poznal imperialistickou povahu sovětského modelu komunismu a že přesně pochopil i poválečnou praxi, kdy Československo se stalo poslušným vazalem SSSR.
[pozn.] Oba byli skutečně vedeni jako agenti rozvědky, J. Kalvoda s krycím jménem “Lopez” (reg. č. svazku 44527), R. Falbr s krycím jménem “Fakraš” (reg.č. 20069). Viz https://stbnobrasil.blogspot.com/2026/06/sit-cs.html
Vladimír Petrilák
Napsat komentář